Další kapitolka je jen o něco kradší než předchozí, ale čtěte ji celou je dost dobrá :o) Prosím odpusťte mi také překlepy a pravopisné chibi díky
ZuziRůže
Ráno se Anně nechtělo vztávat. Pořád ležela, až najednou zjistila, že už je čtvrt na osm.. Rychle vstala, ani se nestačila nasnídalat a spěchala do školy. Cestou se proklínala, že si nevzala kolo. Přišla o pět minut později, ale učitelka ještě nebyla ve třídě. Na tom měl zásluhu Adrian, který věděl že když Annu uspí kouzlem, ráno se probudí pozdě.Proto zdržel učitelku telefonátem, který byl tak zdlouhavý, že učitelka přišla ještě o deset minut později než Anna.
Ten den ve škole pomáhali s upravováním tříd pro nadcházející prvňáčky. Anna při tom měla dost času na přemýšlení. Nejdříve zkoumala svůj nový náramek. Ať se snažila sebevíc, nepřišla na to, jak náramek sundat. Nevadilo jí to, protoža měla náramky docela ráda a černá se hodila ke všemu. Nejvíc ale přemýšlela o včerejší návštěvě. Zaráželo ji, kdy vlastně její nevítaný host odešel. Jen si pamatovala, jak řekl něco o tom, že už je pozdě, podívala se na hodiny a už si nic dál nepamatovala. Ráno se probudila celá rozlámaná na pohovce v obýváku.
On ale říkal, že přijde i dneska, zhrozila se Anna. Při této vzpomínce se otřásla. Nechce aby přišel! Ale přijde, Bohužel to slíbil.
Odpoledne po škole šla Anna opět do útulku. Šla se psy na procházku a když se vracela, našla malou kočičku. Malé, černobílé kotě. Vzala ji do náruče a domů. Nevěděla jak, ale měla jistotu, že je opuštěná. Zeptala se jí, jak se jmenuje.( Ač ti to může být divné, Anna se nerozmýšlelela a nahlas se jí zeptala.)Najednou za sebou zaslechla chichotání. Ohlédla se a uviděla své dvě spolužačky Ditu a Hermínu.
"Co na tu kočku tak čumíš?" ptaly se hned, jakmile uviděly, že se na ně otočila.
"Nečumim na ni ani tak, jako vy na mě. A i kdyby, je to snad trestný?"
" No jistěže není,"řekly medovým hlasem, ,, ale mňoukat na ni skoro jo." Otočily se k Anně zády a s chichotáním, že se jim něco povedlo, odešly. Anně to bylo divné, no mluvit na tu kočku nemusela, ale že by mňoukala, to snad ne!
Když přišla domů, dala kočičce mlíčko a pak si s ní hrála. Najednou začalo odbíjet sedm hodin. Anně to bylo divné, že její digitální hodiny v obýváku bijí, nikdy si toho nevšimla. Potom si ale uvědomila co to znamená. Ráno nebily, když bylo sedm a ji nevzbudily. Teď je ale sedm hodin večer...čas návštěvy.
Ano, Adrian tu byl právě včas. Jakmile zazněl sedmý úder, objevil se s velkým rachotem a blesky, že se celý dům otřásl v základech.
Pohlédl na Annu: "Tak jsem opět tady, doufám, že ses na mě těšila." řekl to velmi ironickým tónem.
"Ano, pane." zalhala.
Adrian věděl že mu neříká pravdu. Nasadil svůj nacvičený zlý výraz a řekl: "Dnes ti řeknu další tři pravidla, ale musíš mi zopakovat ta minulá tři." Anna musela zapátrat va paměti, ale nakonec je vymyslela.Ač Adrian dělal, že se dívá z okna, poočku ji sledoval. Když domluvila, řekl:,,Dnes se dozvíš další tři. Nebudeš mi tu chodit v těch tvých hadrech co máš dnes na sobě, ale budeš muset nosit tyto šaty," luskl prsty, mrkl a na Anně se objevily krásné šaty . Ty jsou krásné, pomyslela si. Byly celé černé, měly dlouhé, rozšířené rukávy, na jejich konci buly žluté pruhy. Žlutý měla pásek kolem pasu a lem na konci sukně měl také tuto barvu. Její šaty se vyditelně hodily k oblečení Adriana.
Ten pokračoval, ,,další pravidlo je..."než ho stačil doříci, přisla do obývacího pokoje nová Anina kočička. Anna zašeptala, ,, Co tu děláš číčo?" Adrian se zarazil. Anna se ihned začala omlouvat:,, Promiňte pane, já jsem jen," Adrian ji nenecala domluvit:,, Zopakuj mi, co jsi říkala!"
,, Pane, já jsem opravdu nechtěla..."
,, Já se na tebe nezlobím, musíš mi zopakovat co jsi říkala. Nejdřív to řekni té kočce a potom mě." Anna to udělala tak, jak to chtěl.Adrian byl ohromen, tak toto opravdu nečekal. Chvíli mlčel, ale pak se vzpamatoval:,, Další praidlo je: nikdy-rozumíš-nikdy nesmíš mluvit před cizími lidmi na zvířata nahlas. Slib mi to!" poslední slova zněla naléhavě. Anna byla vyvedena z míry a přislíbila to. Adrian pokračoval, ,,teď už musím jít, další pravidla ti řeknu zítra."
,,Ale proč, pane?"zptala se.
,, To ti řeknu až zítra." pohlédl na ni. Anna sklopila oči.,, Teď spi,"mrkl a Anně se začaly zavírat oči. Usnula. Adrian přenesl Annu do postele a zmizel.
Musí o tom říci panu Areranovi!
UUUUUUžasnýýýýý