close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Laura

7. března 2007 v 19:47 |  Povídky
Laura

Byla jedna dívka a ta se jmenovala Laura. Bydlela v rodinném domku na okraji města. Když byla mladší sdílela pokoj se starším bratrem. Teď ale byla v pokoji sama, protože bratr studoval vysokou školu a domů se vracel jen na neděli. Laura chodila na základní školu do devítky.
Učení ji moc nešlo, neměla ráda školu. Špatné známky byly na pořádku dne. Rodiče ji za každou velmi vyhubovali. Proto se Laura ráda toulala po lesích snila. Ač jí byla 14 pořád měla ráda víly, princezny a vůbec pohádkové postavy obecně. Rodiče ji často srovnávali s jejím starším bratrem, který byl i na základce nejlepší. To Lauru štvalo a proto byla pořád smutná. Věděla, že není ani zdaleka tak dobrá jako on, ale jak jí nadávali rodiče to jí bylo opravdu líto.
Měla kamarádku Marii, ta jí ale na sebevědomí moc nepřidala. Učila se také velmi dobře. Ač se jí Laura snažila vyrovnat nedařilo se jí to. Rodiče si samozřejmě neušetřili poznámku o rozdílu mezi učením Marie a Laury. Také ji před ní ponižovali a říkali že by se s ní měla učit.
Jednoho dne měla Laura velmi špatný den, nic se jí nedařilo. Dostala další špatné známky a pohádala se s rodiči. Ten večer se rozhodla. Zítra udělá to, na co často myslela.
Ráno se probudila brzy doma nikdo nebyl, ale na to byla zvyklá. Matka měla brzy ráno konferenci ve Vídni. Otec ,bankéř, byl od včerejšího večera na služební cestě po Evropě. I počasí Lauře přálo bylo velmi mlhavo ale bylo docela teplo. Obélkla se do nových šatů, které dostala ke svým 14-tým narozeninám. Na školu úplně zapoměla, vsedla na kolo a jela mlhou. Nevěděla pořádně kam. Zastavila. Nechala kolo nezamčené na kraji silnice a rozeběhla se. Nevěděla kam běží. Nevšímala si větviček, které ji škrábaly. Cítila se lehká jako ta mlha kolem ní. Vnímala jak mlha kolem ní houstnne a jak je nádherně bílá a jak chladí do rukou a tváří. Najednou před sebou uviděla namodralé světo, rozběhla se za ním... .
Za tři dny ji našli na louce, daleko od domova. Její havraní vlasy se jí rozprostíraly kolem hlavy jako korunka. Byla krásná a usmívala se vždyť se jí podařilo docílit toho, na co tak často poslední dobou myslela.
Byla mrtvá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačenka Kačenka | 30. března 2007 v 14:02 | Reagovat

ty jo to je morbidní... ale pěkný... možná by neškodilo to trošku rozvíst(udělat dto delší) ale jinak je to pěkný

2 Kátikačerka Kátikačerka | Web | 1. června 2007 v 15:46 | Reagovat

no to jsem už četla asi jako první ještě když to bylo na papíře :)

3 avlako avlako | Web | 28. května 2008 v 17:01 | Reagovat

můj život je podobný brblém je že já ještě žiju a nejsem v devídce ale v sedmičce

4 Riell Riell | Web | 15. listopadu 2009 v 0:28 | Reagovat

coše takový morbidní povídky???
ale sou pěkný, to se musí uznat...

trochu života do toho umírání!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama