Tak tu máme další kapitolu. Bude na díly, protože je dost dlouhá. Tuhle nebudu věnovat nikomu, ale další věnuju tomu, kdo napíše první komentář k týhle kapitole. Tak, ať se vám líbí !!!!
Ráno Anna vztala brzy. Nasnídala se, dala mléko kočičce a šla se projít na zahradu. Sedla si pod třešeň a zaposlouchala se do zpěvu ptáků a zasnila se. Seděla tam tak dost dlouho, až si vzpoměla, že dnes má přijít On. Rychle vztala a šla domů pode dveřmi našla žlutočerný lístěk, na kterém stálo:
Příjdu za hodinu
To jsem mohla tušit, pomyslela si Anna, říkal, že přijde v sedm. Podívala se na hodiny, ukazovaly přesně třičtvrtě na sedm. Ten líste měl malý háček, Anna netušila, kdy byl dán pod dveře, takže bylo mnoho možností, kdy měl Adrian přijít. Proto si sedla na gauč v obýváku a poslušně čekala. Když odbyla třičtvrtě na osm, Adrian se objevil (samozřejmě nezapoměl na blesk, hrom a tentokrát tyrkysovou mlhu). Anna vztala. Adrian jí pokynul a promluvil: "Když ti napíšu že přijdu za hodinu nemusíš tu celou dobu sedět. Jinak se ti omlouvám, že jsem nepřišel v dobu, kterou jsem včera určil."
Anna řekla. "Víte, pane, já jsem nevěděla, kdy jste tam ten lístek dal a tak jsem radši čekala celou dubu."
Usmál se: "Toto si zapamatuj, jako pravidlo, když napíšu, že příjdu za hodinu, hodina se počítá od té doby co si to přečteš."
"Ale pane," namítla Anna, "není to přecejen trochu divné?"
"Jak pro koho, u nás to bývá časté. Někdy ti ukážu, jak to dělám, ale teď ne." odpověděl, " Jinak, řekni mi, co bys dělala kdybych tu dnes nebyl. Ty máš volno a určitě bys neseděla celý den doma."podíval se na ni zkoumavým pohledem.
"No, já moc nevím,"Anna byla bezradná, nevěděla co chce dělat. Myslela si že se půjde podívat do útulku. Když už bylo to trapné ticho moc dlouhé, řekla: "Asi-asi jsem chtěla jít na procházku se psy z útulku. Tak já to dělám, když nemám co na práci."
Adrian předpokládal, že to tak bude, proto řekl: "Tak dobrá, půjdeš tam,ale ne sama, budu ti dělat doprovod. Vem si s sebou všechno potřebné."
Anna vykulila oči, ale poslechla. Vzala si malou tašku přez rameno. Do ní pečlivě dala peněženku, papírové kapesníčky, klíče a jiné věci. Pak se zarazila, má se obléknout do normálního oblečení, nebo ne. Pak se rozhodla, že se převlékat nebude. Adrian na ni už čekal. Anna se na něj tázavě podívala, jestliže by měla jít ven v těhle šatech, tak radši nikam nepůjde, pomyslela si.
"V tomto oblečení ven raději npůjdeme,"jako by Anně četl myšlenky, "já si asi vezmu toto." luskl prsty, mrkl a měl na sako a kalhoty černé a velmi světle žlutou košili. "Ty můžeš vybrat, buď todle," opět mrkl a na Anně se objevily šaty, dlouhé do půli lýtek, na kterých se střídaly všechny odstíny žluté, od nejsvětlejší po nejtmavší. Ramínka byla úzká a černá. Adrian mrkl potřetí a Anna měla na sobě černou sukni a žluté triko s krátkým rukávem. "Nebo můžeš mít na sobě toto."řekl. Anna si vybrala první model. Když se zeptala, proč jsou oba v žluto-černé, odpověděl: "Víž, barvy se musí dodržovat. Já musím celou dobu chodit v těchto barvách."
Vydali se na cestu. Když zatočili za čtvrtý roh, podkali paní Klepeřovou. Byla na vycházce se svými psíky.Anna ji zdvořile pozdravila a nenápadně přidala do kroku. Paní Klepeřovou to však nezmátlo: "Tebe už jsem dlouho neviděla Aničko,"řekla,(Anna zvedla oči v sloup) " a kdopak je tento mladý muž," obrátila se na Adriana a dobře si ho prohlížela, "to je tvůj chlapec?"zeptala se zvědavě.
Adrian se podíval krátce na Annu, která zčervenala jako pivoňka a odpověděl s ironickým úsměvem: "Ne paní Klepeřová, to nejsem. A i kdybych byl, nevím co by zrovna vám do toho bylo! Teď nás jistě omluvíte, myslím, že k vám domů právě vrací vnučka z Ameriky, tak laskavě běžte."řekl rázně a šel. Anna ho hned následovala. Paní Klepeřová zůstala stát jako přimrazená. Ještě větší překvapení ji však čekalo doma, vnučka opravdu přijela.
Adrian s Annou přišli do útulku a vzali všechny psy, co mohli jít na procházku. Bylo jich celkem deset. Pět jich vzala Anna a pět Adrian. Ten ji zavedl na okraj lesa a řekl: "protože máme těch psů tolik, napadlo mě, jestli je nevzít někam, kde by se mohli volně proběhnout."
"Já bych je taky někam vzala, ale nevím kam, aby neutekli."odpověděla.
"Já to náhodou vím. Je to odtud daleko, ale dalo by se tam dostat."Anna tedy souhlasila. Adrian nařídil: "Chyť všechny psy pevně za vodítka..."udělala co řekl, "teď mě chytni za ruku..." Anna opatně splnila příkaz, "jestli držíš všechny psy pevně,"rozhlédl se a stiskl Anně ruku pevněji. Nikdo nebyl v dohledu, pokračoval: "až napočítám do tří zavřeš oči a zatajíš dech. Jedna, dva a … TŘI!!"
Anna zatajila dech a zavřela oči, najednouse jí zdálo, že letí hroznou rychlostí, ale má pořád nohy pevně na zemi. Pak vítr ustal a Anna otevřela oči.
...
Skvěěěěěěěělýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!! :o)