Další kapitola, ve které rozmlouvá Adrian s Areranem. Věnuji ji Sirie, protože měla první koment. Jinak se mějte jak chcete a dobře se bavte :o)
* * *
"Proč jste mě zavolal tak znenadání, pane?"
"Měl jsi snad na práci něco zajímavějšího nebo naléhavějšího, Adrizej?"
"Ne, pane, samozřejmě že ne."
"Nebyl bych tě zavolal tak rychle, ale,"Areran zvýšil nepatrně hlas, "nemohl jsem dopustit, aby tu byla tak dlouho. Adrizej, proč jsi ji bral do Colleratu? To nevíš že … . Ale nic, doufám že tento tvůj nerozvážný čin nebude mít nedozírné následky."
"Pane, už se to nebude opakovat. Promiňte. Ale, neříkejte, že ste mě sem zavolal jen kůli tomu."
"Dlouho jsem přemýšlel. Dospěl jsem k názoru, že by měla vědět, jaké má schopnosti. Takle je zmatená a může se prozradit. Také může mít další schopnosti, o kterých nevíme. Také udělej to, na čem jsme se předtím domluvili."
"Ano, pane."
"Musíš dbát na její ochranu. Miral je u ní, ale nestačí na to sám. Dobře si udělal to s tou školou. Za to tě chválím."
Adrian se uklonil.
Areran pokračoval: "I když jsem Vyší, nemohu pro ni víc udělat." řekl a gestem Adriana propustil.
je to supeeeeeeeer a mám první koment, tak koukej psát dál! :))