close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

10.kapitola

10. května 2007 v 19:23 |  Collerat
Ahoj lidi, tak tu máme další kapitolu. Věnuji ji opět Sirie za první koment. Jinak doufám, že se vám bude líbit. Mějte se :-}

Ráno se Anna probudila svěží a čilá. Bylo teprve šest a bylo docela teplé ráno. Šla se vyvětrat a proběhnout po zahradě. Bylo krásně. Slunce svítilo, nikde ani živáčka, ptáci cvrdlikali a foukal vlahý vánek. Anna dlouho chodila po zahradě a naslouchala zvukům kolem ní. Pak se najednou vzpamatovala. Uvědomila si co je dnes za den. Byl pátek. Rozdávalo se vysvědčení!
Anna na to úplně zapoměla. Vběhla do domu. Přemítala, co si vzít na sebe a nadávala, že na poslední den ve škole zapoměla. Když konečně našla vhodné oblečení, vzala peníze a šla ven. Doufala, že budou mít v některém květinářství otevřeno. Byla to však planá naděje, ale Anna neměla jinou možnost a tak doufala v tento zázrak. Když vyšla před hlavní dveře, málem se přerazila o dvě květiny a dva dárky. Byla zmatená, co jí to tam přede dveřmi dělá? Pak si ale všimla černožlutého lístku a pochopila. Zvedla lístek a četla:
Milá Anno,
tak jsem si všiml, že jsi zapoměla na poslední školní den. Proto Ti dodávám tyto dvě květiny a dva dárky. Doufám, že je užiješ. Dnes mě čekej v pět.
Přeji Ti příjemný poslední školní den
Adrian
Anna mu byla vděčná, vzala květiny a dárky a vydala se do školy.
Učitelé rozdali vysvědčení. Potom se začali všichni loučit. Rozdávali si adresy, telefoní čísla aby si mohli volat, navštěvovat se. Anna dala číslo a adresu jen pár lidem a dostala jich také trochu. Nepřijala pozvání na závěrečnou párty, která se konala večer. Se všemi se rozloučila a šla domů. Po cestě si uvědomila, že už je vlastně nikdy neuvidí. Některých jí ani nebylo líto, jiné by ale ráda viděla.
Doma si udělala oběd a šla se podívat na zahradu. Vzala svoji novou knížku, kterou dostala od Adriana a usedla pod velkou starou jabloň na lavičku. Teprve teď si ji mohla pořádně prohlídnout, byla docela tlustá a měla desky vázané v hnědé kůži. Na hřbetě byla vytištěna nějaká zlatá slova jazykem, kterému Anna nerozuměla. Na deskách byl napsán nápis, který už se dal přečíst. Slovo Erembe. Anna neměla potuchy, co to znamená.
Když už si knížku prohlédla, chtěla ji otevřít. Zabrala za desky, ale ejhle, knížka nešla otevřít. Ať se snažila jak chtěla, kniha se neotevřela. Anna ji ještě několikrát otočila v rukou. Je to marné, pomyslela si, co tam dělá ale to podivné slovo? "Erembe." opakovala si záhadné slovo nahlas, hledíce na růži, která právě rozkvétala. Pak se podívala na knížku. Užasla. Na deskách se objevila slova. Anna pochopila, že je to název knížky. Pokusila se knihu znova otevřít, a užasla podruhé , když se jí to, bez vyvinutí větší síly podařilo.
Chvíli si knížkou listovala a pak se podívala na desky. Pod názvem ´Sedm, aneb sedm příběhů Colleratu´, bylo opět napsáno to slovo, erembe. Anně to vrtalo hlavou. "Erembe, ermbe." opakovala si znova a dívala se při tom na knížku. Pak jí to ale najednou došlo. Jakmile vyslovila první ´erembe´, nadpis zmizel. Při druhém se znova objevil. Nevěděla jak, ale slovem erembe, se dala knížka zavřít, skoro zapečetit a stejným slovem se dala otevřít. Najednou jí to připadalo strašně primitivní. Vždyť to bylo od začátku jasné. Knížku dostala od Adriana, takže v tom muselo být nějaké kouzlo.
Pak si ale pohodlně sedla a dala se do čtení. Jak říkal název, v knížce bylo sedm povídek. Anna se pustila do první, která se jmenovala ´ Moře´. Než se nadála, bylo před pátou a tak šla radši do obýváku a tam čekala na Adriana.
Přišel jako vždy v čas. Ozvalo se velké hřmění, modrá mlha a byl tu. " Tak, jak proběhl poslední školní den?" otázal se.
"No, jo, dobrý."odpověděla nejistě.
" A co vysvědčení, ukážeš mi ho?" řekl. Anna vysvědčení vyplašeně přinesla a podala ho Adrinovi. On se na něj mlčky podíval a usmál se. Anna měla jen dvě dvojky, z fyziky a matematiky. Vrátil jí ho a ona vysvědčení odnesla nazpět. Adrian se rozhlédl po pokoji a pohled mu padl na knihu, kterou dal Anně včera. Řekl s úsměvem: " Tak, jak vidím podařilo se ti ji otevřít. Pozdě jsem si uvědomil, že jsem ji neopevřel."
"Neo-cože?"zeptala se nechápavě Anna.
"Neopevřel. Knížka je neopevřená, tehdy, když je na ní napsáno slovo, kterým se opevírá. To slovo musíš vyslovit, abys ji mohla otevřít. U této knížky to bylo slovo Erembe. Chtěl jsem ti nabídnout, aby ses zeptala zase na pár otázek, ale ty jsi mě předběhla. Mů žeš se ptát dál."
"Pane,"chopila se Anna příležitosti, na něco se zeptat, "Na hřbetě té knihy byly napsány znaky, kterým jsem nerozuměla. Co znamenají?" Podala Adrianovi knihu.
Ten se na ni podíval a usmál se: " Znamené to: Řekni a otevři. Tato slova jsou napsána starým jazykem, kterým se v Colleratu mluvilo dříve. Teď ho ale skoro nikdo nezná a ty znaky jsou tam jen tak. Je to taková tradice."
"A pane, vy jste mi nedávno řekl, že mi povíte něco o tom Colleratu a jako co to je."
"Ano, to jsem opravdu řekl. Tak poslouchej."Adrian začal povídat, " Zemi Collerat omývají dvě moře Západní a Azurové. Je tam několik pohoří, která jsou vysoká. Hlavní město, se jmenuje Lireanan a je na řece Nejraně, která protýká celým Colleratem a ústí do Azurového moře. Collerat je rozdělen na sedm částí. V jedné z nich se usídlil zlý Cháš a chce si podrobit celý Collerat. Jeho část se jmenuje Tririnen a je u Západního moře. Vyší sídlí v paláci Celemberen a hlídá knihu Kastebu, to už jsem ti ale říkal. Palác Celemberen je na vysoké hoře, u Azurového moře nedaleko ústí Nejrany. Z Celemberenu je vidět skoro na celou zemi.
Collerat je nádherná země, ve které najdeš jak vysoké hory tak klidné lesy někde v nížině. Najdeš tam jak pouště, kde neí daleko široko voda, tak průsmyky , které jsou zapadány sněhem celý rok. Někdy ti přinesu mapu, na které Collerat je." dopověděl.
Anna Adriana při jeho vyprávění sledovala a živě si představovala celou tu krásnou zemi, kde on žije. Trochu mu možná i záviděla.
Ten večer Anna opakovala kouzla, která už uměla. Adrian byl důsledný a přísný učitel, takže šla spát dost unavená. Podařilo se jí ale přenést knihu z pokojíčku až na zahradu a to byl podle něj velký úspěch. Slíbil, že se zítra může naučit další kouzlo. Rozloučil se s ní a odešel.
Než šla Anna spát, dala mlíčko kocourovi Miralovi a najednou si uvědomila, že zítra už nemusí do školy, že začaly velké prázdniny!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martti Martti | Web | 10. května 2007 v 20:36 | Reagovat

to je perfeeekt

2 Siria Siria | Web | 11. května 2007 v 16:32 | Reagovat

Nádherný! Parádní kapča! Těším se na další. A mimochodem, díky za věnování :-)))

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 12. května 2007 v 22:12 | Reagovat

supeeeer! už aby tu byla další!!!

4 Fufňa Fufňa | 17. května 2007 v 15:28 | Reagovat

Tradičně dobrý.

5 Kátikačerka Kátikačerka | 17. prosince 2007 v 14:00 | Reagovat

Já ji tak závidím já taky už nechci chodit do školy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama