Ahoj Ahoj a ještě jednou Ahoj! Tak tu máme zase jednou po dlouhé době další kaptolu. Moc se omlouvám, že tak dlouho trvala. Věnuji jí Martti :-} Přeji vám, ať se vám líbí!
Další den si Anna naplno užívala začínající prázdniny. Šla se projít, četla si, chodila po zahradě atd. Ráno totiž dostala dopis od Adriana, že se pár dnů neukáže. Večer šla brzy spát. Zdál se jí zvláštní sen.
Byla na louce. Louce plné květin. Nebyly to však obyčejné květiny. Neměly barvy. Byly šedivé, černé a bílé. Celá krajina byla černo bílá. V dálce se táhly strmé, šedohnědé hory. Na pravo od ní byl v dálce tmavý les. Pohlédla na nebe. Nebylo modré, ani bílé. Mělo tmavou, šedočernou barvu. Kam se jen podívala, všude byly jen odstíny šedé, černá, bílá a v dáli hnědá a tmavě zelená. Kolem bylo ticho. Nikde ptáček nezazpíval, vítr mezi stromy nehučel. Blízko byla řeka. Ani ta nehučela. Plynula poticho a pomalu po rovinaté nížině. Šla dál. Pořád se kolem sebe rozhlížela. Potom, jakoby poznala cestu, vydala se dál, směrem k horám. Šla dllouho, jakoby se k ní ani nepřibližovaly. Naopak to vypadalo, že se od nich ještě vzdaluje. Šla a šla, jakoby věděla, že si s ní jen tak hrají, jako kdyby věděla, že už jsou blízko. Najednou se hory z nenadání přiblížily. Přesně jak tušila. Pak se před ní znenadání objevila věž. Celá černá, jako okolí. Vyzařovala z ní ale jakási energie, takže se dala dobře rozpoznat. Šla stále dál. Až k té věži. Najednou se mihl po zemi červený stín. Zvedla rychle hlavu. Na šedém nebi nebylo nic. Však za sebou ušlyšela syčení. Rychle se otočila a …
Zazvonil budík. Anna sebou trhla a rychle se posadila. Co to bylo? Kde jsem to byla? Ptala se sama sebe. Byl to jen sen, uklidni se, chlácholila se. Když to byl ale sen, byl velmi živý. Ještě teď se jí ježily chlupy, když pomyslela na to místo. A co tam bylo? Na ten sykot nemohla zapomenout. Jakto, že se na šedé zemi objevil červený stín? Proč byla ta krajina tak šedivá? Kde jsem to byla? V hla vě se jí honilo mnoho otázek. Zeptám se ho, až přijde, pomyslela si. Nebuď přece pitomá, vždyť to byla jenom noční můra, rozkazovala si. Neotravuj ho s každou maličkostí, jako je zlý sen. On přijde až pozítří a do té doby na to zapomeneš.
Nezapoměla. Sen se jí honil hlavou ještě celý den. Večer uléhala a myslela na něj. Na žádnou otázku ještě nenašla odpověď. Vrtalo jí to stále hlavou. V noci se jí zdálo pár zmatených snů, žádný však nebyl takového rázu jako předešlé noci, proto je Anna hned zapoměla.
Ráno bylo opět teplo, až k padnutí. Anna se procházela po zahradě a pokukovala kolem sebe, na kvetoucí rostliny. Bylo opravdu vedro, tak se chopila konve a začala zalévat. Najednou se jí ale zatočila hlava. Před očima se jí objevila tmavá kulatá místnost, kolem bylo šero a zima, až ji s toho zamrazilo. Rozhlédla se kolem sebe. Místnost byla prázdna, tedy, kam až viděla. Nebylo totiž moc poznat konce místností. Najednou se jí něco šustlo za zády. Rychle se otočila a … .
Annu začala nesnesitelně bolet hlava. Otevřela oči a rozhlédla se. Byla už na své zahradě. Místnost zmizela a ona ležela na zemi na mírně spáleném trávníku. Vztala, v hlavě se jí rojilo ještě více otázek Nechápala jak, ale věděla, že to bylo pokračování snu, který se jí zdál předminulou noc. Sáhla si na vlasy. Byly horké. Šla proto radši zpět do domu. Pode dveřmi našla černožlutý lístek:
Milá Anno,
dnes mě nečekej, přijdu nejdříve za týden. Jsem na dlouhé cestě a nestihl bych k Tobě přijít. Užij si volno a krásné počasí. Jen Tě prosím, nezkoušej sama žádné užitečnosti, které jsem Tě naučil. Nedělej je za žádných okolností. Až se vrátím, vše Ti vysvětlím.
Dermar brýdor Adrian
Annu velmi zajímalo, na jaké je Adrian cestě. Také se rozhodla, že mu poví o tom snu a jeho pokračování.
V domě měla chládek a tak tam zůstala celý den. Kocourek Miral se toulal kdoví kde už několik dnů, tak že se pustila do čtení knížky od Adriana. Večer zjistila, že už nemá moc potravin a tak se rozhodla, že půjde zítra nakupovat. Večer se jí nechtělo spát. Teď by tu byl on, pomyslela si v devět hodin. Mohla by se u svěřit se svým snem. Co to asi znamenalo? Zase byla u starého téma. Na sen a na vidinu myslela dnes skoro pořád. Co by dala za to, kdyby tu byla s ním. Mohla by mu to všechno říct. On by jí to pak vysvětlil, jako ostatně všechno, na co se ptala. Skoro odpočítávala dny, kdy Adrian příjde.
Takovými myšlenkami zabrala skoro hodinu, a pak se rozhodla jít spát. Spala klidně, hlubokým spánkem až do rána.
supeeeeeeeeer!!! jupí mám první koment!!! skvělá kapitolka! moc se mi líbí!!!!!!