Zdar, tadle kapitola je taková trochu rozložená, není to proto, že je moc dlohá, ale proto, abyste se trochu napnuli. Je věnována pasu- Hance za první komentář. Jinak vám přeju, ať se vá 1. část 12. kapitoly líbí.
:-} ZuzkaRůže
Anna se ráno vzbudila dost pozdě. Bylo opět velmi parné dopoledne.Rozhodla se tedy, že půjde na nákup večer, až nebude takové vedro. Když byly čtiři hodiny odpolední, vzala tašku, peníze klíče atd a vydala se do města.
Namířila si do obchodního domu Koruna. Nakoupila vše co potřebovala a pak zašla do hračkářství. Vžycky, když byla v Koruně, tak tam zašla, ae koupila si něco jen málokdy. Zamířila k plyšákům. Annu vždycky fascinovali draci. A to nejenže proto, že žádného živého ještě nikdy neviděla a asi neuvidí, ale hlavně ji okouzlovala jejich síla, velikost a ušlechtilost. Pokukovala po plyšácích, jestli by se tam nějaký dráček neobjevil. Prohrabávala se mezi nimi dlouho, až našla co hledala.
Malý stříbrný drak ležel zamačkaný až dole u dna krabice. Anna ho ihned vytáhla a podívala se na něj. Stříbrná barva se na něm krásně leskla, měl modré oči, které, jakoby rozumě hleděli před sebe. Křídla byla zespodu modrá a bříško bylo stejné barvy. Na hřbetě měl stříbrné ostny, které se mu táhly uprostřed hřbetu od hlavy, až ke špičce dlouhého ocasu. Anna se ihned zalíbil. Nebyl ai moc drahý a tak se s ním vydala k pokladně.
Prodavačka si ji změřila pohledem. Pak se ale podívala na dráčka, kterého Anna nesla. Podívala se na ni zvláštním pohledem. Anna nevěděla, co to znamená. Prodavačka se na ni dlouze zadívala a pak zamumlala: "Doře sis vybrala, děvče ten na tebe bude dávat pozor."
Anna byla ještě zmatenější, než předtím. Vzala si dráčka zpět a šla ven. Cítila pohled prodavačky na zádech, ještě dlouho potom. Domů se dostala docela brzy. Uklidila koupené potraviny a vzala k sobě dráčka. Vrtala jí hlavou ta slova prodavačky. Jak, že na ní bude dávat pozor, co to znamená? Teď nemůže vyřešituž dvě záhady. Ten sen a teď tohle.
Pak si šla sednout na zahradu, samozřejmě do stínu, a četla celýzbytek odpoledne. Večer si vzala něco k jídlu a rozhodla se, že se půjde projít po městě. Bylo teplo, takže si a sebe vzala sukni, tričko s krátkým rukávem a s sebou peněženku a klíče od domu. Když vyšla, bylo něco kolem půl deváté. Chodila po městském parku a čekala, až bude taková tma, že rozsvítí světla a pustí fontánu. Byl to vždy krásný pohled a ona ho měla ráda.
Když se konečně rozsvítilo, sedla si na lavičku před fontánou a přemýšlela. Někde v dálce zpívala nějaká žena píseň o západu slunce. Asi nějaký konzert, pomyslela si Anna. Měla pravdu, jen co žena dozpívala, ozval se hlučný potlesk. Žena pak zpívala dál. Anna se zaposlouchala do toho zvučného hlasu, dívala se na vodu ve fontáně a přemýšlela. Hlavně myslela na sen, který se jí zdál, na prodavačku v obchodě, na stříbrného dráčka, ale také na Adriana. Přemýšlela, proč si vybral právě ji? Proč ji učí kouzlit? Jakto, že umí mluvit se zvířaty? V hlavě měla plno otázek. Seděla tam dlouho, bylo už skoro půl jedenácté a byla úplná tma. Proto se Anna zvedla , naposledy se podívala na fontánu a vydala se domů.
Šla tichými ulicemi, kde nebyla nikde ani noha. Pak se dostala do jedné tmavé uličky a najednou se před ní objevili dva muži a zatarasili jí cestu. Anna ucouvla, strašně se lekla. Pak začala pomalu couvat ven. Když se však otočila, uviděla, že na druhém konci stojí další dva muži. Byla v pasti. Toto totiž nebyla obyčejná ulice, ale jen taková myší díra, která vedla mezi zadními stěnami domů. Nikde nebylo ani jedno okno a holé stěny domů čněly vysoko do nebe. Nikde nebylo ani jedno okno, takže nebylo moc pravděpodobné, že by ji někdo slyšel křičet. Jen v jedné stěně byla zamčená dvířka a ta vedla do sklepa některého domu.
Anně se sevřelo srdce, dostala ohromný strach. Muži se pomalu přibližovali. Neviděla jim do tváří, ale měli velké, silné postavy. Rozhlížela se kolem sebe, jakoby čekala pomoc. Muži se stále přibližovali. Anna začala couvat ke zdi. Nevděla, co má dělat. Byla tak ochromená strachem, že ji ani nenapadlo, že by se mohla zneviditelnit a tak uniknout jisté zhoubě. Začala se klepat strachy po celém těle a přitiskla se ke zdi. Muži se stále přibližovali. Anna nechtěla ni pomyslet, co se jí stane, až k ní přijdou. Ctěla začít volat o pomoc i když věděla, že jí to nepomůže, chtěla utéct, ale nemohla. Strach ji úplně ochromil. Nemohla se ani pohnout.
Pak ze sebe přecejen vymáčkla: "Co-co po m-mě chcete?"
"No co asi, holubinko." řekl jeden z nich.
"Ale, ale ..."
"Jaký pak ale, holubinko, ty určitě máš prachatý rodiče a ty za tebe nasolej pěknejch pár."
Anna chtěla říct ještě něco, ale jeden z nich k ní přiskočil a přez pusu jí dal hadr, napuštěný uspávací látkou. Podlomila se jí kolena a sesunula se k zemi.
...
á! to je hnusný takhle to ukončit! zrovna, když je to tak napínavý! jinak je to vážně skvělý, ale ten konec grrr....doufám, že pokračování vložíš brzy, ať víme, jak to dopadne.