Ahooj, tak tu máme tu druhou část dvanáctý kapitoly. Je opět věnována pasu-Hance za první komentář. Jinak jsem vám všem chtěla moc moc poděkovat, za to, že ty moje výmysly čtete. Moc dík!!!
ZuzkaRůže
...
Anna chtěla říct ještě něco, ale jeden z nich k ní přiskočil a přez pusu jí dal hadr, napuštěný uspávací látkou. Anně se podlomila kolena a sesula se k zemi. Ti čtyři chlapi ji pak vzali a odnesli do oněch dvířek, o kterých si Anna myslela, že vedou do sklepa. Tam ji položili na lavici a svázali jí ruce a nohy. Pak jí vzali řetízek, náušnice, kabelku a všechny doplňky, až na jeden.
Anna se probudila s velkou blestí hlavy a celá rozlámaná asi hodinu potom. Nejprve nechápala, kde je a proč je svázaná, ale pak si to rychle uvědomila. Začala se opět bát. Kde je? Co s ní udělali? Proč ji unesli? Co s ní udělají, až zjistí, že ona vlastně nemá žádné rodiče ani příbuzné? Ležela nehnutě. Sama sobě si nadávala. Kdyby jen nechodila do parku, kdyby nešla domů touhle zkratkou! Nemuselo se jí nic stát.
Pak najednou uslyšela vrznout dveře. Anna sebou ani nehnula a uslyšela dva hlasy: "Hele, máme další." Anna v tomto hlase poznala tu gorilu, se kterou si tak "příjemě" porozprávěla. Viděla také její obrys.
"Jak se jmenuje?" zeptal se druhý hlas.
"Jó, to dybych věděl, nemá nic, podle čeho by se to dalo zistit."
"Hmm, a co měla u sebe?" zeptal se druhý hlas.
"Nó, nic moc, vobyčený naušnice, ňákej řetízek, peněženku a klíče vod baráku. Pak normálně takovej náramek, a ten normálně nejde sundat." řekla gorila.
"Náramek?" zepal se nejistě neznámý.
"Normálně jo. Sme se fakt snažili, ale vono to nejde."
"Aha, kde je?"
"Co?"
"Ale ne ,co´, ale ona!"
"Jo vona, tamhe na tý lavici. Už by měla bejt vzhůru."
"Tak mě k ní zaveď." Anna zavřela oči. Jen slyšela jak se přibližují. "Asi spí, tak ji probuď". Gorila uposlechla, ale jinak než si druhý muž představoval. Kopla do lavice a ta se i s Annou převrátila. Ta zahrála vzbuzenía sedla si na zemi. Oba viděla jen v obrysech.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se muž vedle gorily. Anna mlčela.
"Jesi chcete, tak vám to z ní vymlátim." řekla gorila.
"To není potřeba. Rozvaž jí ty ruce ať vidím ten náramek." Gorila Anně ruce rozvázal. Ta nebyla schopna pohybu a tak jí gorila postavil na nohy. A nastavila ruku s náramkem k muži, aby ho viděl. Ten se viditelně lekl: "Bože! Ty jsi- Běž pryč Gordo" otočil se na gorilu, "a po cestě rosviť " Ten poslechl a u dveří rozsvítil. Annu světlo na chvíli oslepilo. Zavřela oči. Muž promluvil skoro třasoucím se hlasem: " Ty jsi Anna, že je to tak. Anna Monseqetová." Anna otevřela oči. Před ní stál asi devatenáctiletý mladík s tmavě hnědými vlasy a očima. Byl asi o hlavu vyžší než ona. Díval se na ni skoro vystrašeným pohledem.
"J-jak to víte?" zeptala se roztřeseně.
"Takže je to pravda? Ksakru. Jmenuju se Dominik. Moc se ti za tohle nedorozumění omlouvám."
" A-a jakto, že mě znáš?" zeptala se popleteně Anna.
" Na tom teď nezáleží, ty bys ale byla mnohem radši doma než tady nemám pravdu?" Když se nezmohla na odpověď řekl: " Jak vidím, určitě. Vezmu ti věci a doprovodím tě domů." Anna byla celá zmatená. Dominik jí nejdříve rozvázal nohy a pak vzal její věci, chňapl ji za ruku a už ji táhl ven. Nebránila se a šla popleteně za ním. Dovedl ji až domů bez jakéhokoli slova. Jen před brankou řekl: "Tak se ti znova omlouvám, za to, co se ti stalo. Dobrou noc" a odešel.
Anna stála ještě nějakou chvíli před brankou, nemohla se z toho vzpamatovat. Jakto, že ji zná? Proč jí nechal jít domů? Honilo se jí to hlavou i když usínala. Než však usnula, uvědomila si: Ten, kdo mě dnes zachránil, je vlastně ten kterého Adrian hledá !!
Wow, parádní kapča! Skvělý, nemůžu se dočkat další
)) Doufám, že bude brzy.