13. kapitola

7. června 2007 v 17:30 |  Collerat
Ahooj, tak po dlouhé době přidávám další kapitolu. Opět doufám že se vám bude líbit. Pište prosím komentáře. Kapitola 13 je věnována Sirie za prví koment. Pořád platí- prví koment = věnování další kapitoly. Tak se mějte!!!
ZuzkaRůže

Anna spala až do poledne. Byla po včerejším zážitku vyděšaná a hlavně unavená. Vstala, protože měla hlad, už sedmnáct hodin nejedla. Vzla si něco k obědo-snídani a vyšla v pyžamu na zahradu. Sedla si na lavičku do stínu, protože bylo opět hrozné vedro, a přemýšlela. V hlavě se jí hromadila spousta otázek, že se málem bála, že jí hlava pukne. Snem otázky začínaly a Dominikem končily. Co to bylo za sen? Byla to skutečnost a když tak přítomnost nebo budoucnost? Co byl ten červený stín, jediný odlišně barevný od okolní krajiny. Kde se nacházela tato smutná krajina? Kde se necházela ta kobka, ve které se ocitla? Co znamenal ten divný zvuk, který tam slyšela? Proč, když přinesla k prodavačce v obchodě stříbrného dráčka, řekla, že na ni bude dávat pozor? Kdo byl Dominik? Proč ho ta gorila poslouchala? Jakto, že ji pak nechal běžet a ještě ji doprovodil domů? Proč se tak polekal, když uviděl náramek? Jakto, že znal její jméno?
Anna si umínila, že vše řekne Adrianovi a na všechno se zeptá, až se vrátí, jestli se vůbec vrátí. Annu napadla hrozná myšleka, ale pak ji hned radši zavrhla. Nemohla na ni pomyslet... . Seděla tam ve stínu na lavičce takhle nějakou dobu, když si uvědomila, že je vlastně pořád ještě v pyžamu a neučesaná a ospalá. Proto vešla do domu a oblékla se do žlutých lehkých letních šatů a na hlavě si učesala drdol.
Nevěděla, co má dělat, a tak se rozhodla, že se půjde projít. Šla se podívat do útulku na psy. Neplánovala, že by s nimi šla na procházku, protože bylo tak horko že by se žádnému psovi nikam nechtělo. Po cestě potkala paní Klepeřovou, která za sebou táhla své zplavené utahané psíky. Paní Klepeřová, jakmile Annu uviděla, spustila: " Dobrý den, Aničko." Anna slušně odpověděla a paní klepeřová pokračovala otázkou: " Copak se to u vás dělo včera večer?"
Anna se zarazila, co tím myslí, snad ne to, jak ji Dominik přivedl domů! Proto se nevinně zeptala: " A co jako myslíte?"
Paní Klepeřová se na ni udiveně podívala: " No, Aničko, přece to oslnivé bíle světlo u vás."
Anna byla zmatená: " Jaké světlo?"
"Ale, ale, nedělej že o tom nic nevíš," řekla škádlivě stará paní, " k večeru u tebe v pokoji pomalu blikalo takové bílé světlo. Svítilo dlouho a bylo opravdu oslnivé, přišlo se něj podívat několik zvědavců, i když už bylo tolik hodin."
"Aha. A jestli se vás můžu zeptat, kolik tak mohlo být hodin? Já totiž nemám ponětí, že by se něco takového v mém domě dělo."
Paní Klepřová se na Annu udivěně podívala ale pak řekla: " Můžu ti říct skoro přesně, kolik bylo hodin, protože jsem se právě koukala z okna. Když začalo blikat, bylo půl jedenácté a sedm minut a zkončilo to až v jednu hodinu po půlnoci."
Anna byla překvapená, chvíli pzorovala psíky, ležící u nohou své paničky, kteří těžce oddechovali a měli jazyky vyplazené skoro až na zem, a pak řekla: " Děkuji, paní Klepeřová, že jste mi o tom řekla, protože já sama jsem si ničeho nevšimla. Moc vám děkuji. Ještě, zajímalo by mě, kolik lidí se sem na to bylo podívat?"
Paní Klepřová odpověděla: "No, to nevím jistě, ale asi padesát." Anna se zhrozila. Chtěla se z paní Klepeřovou rozloučit, když ta se jí zeptala: " A Aničko, můžu se zeptat, kdo byl ten tvůj doprovod, když jsi šla před pár dny na tu dlouhou procházku?"
" Nó, to byl," Anna rychle přemýšlela, " byl to můj přibuzný, který mě přijel navštívit. Proč se ptáte?"
"Ale, no," ošívala se stará paní, "vnučka se totiž opravdo vrátila-o měsíc dřív, než měla. Tak sbohem Aničko." rozloučila se a pomalu pokračovala dál ve své vycházce se psy. Anna se usmála, Adrian je hold třída.
Jak si myslela, v útulku byli všichni psi ospalí, zmoření a bylo jim vedro. Když však přišla Anna , všichni vstali, nebo aspoň zvedli hlavy aby ji přivítali. Někteří dokonce zaštěkali. Když se rozhlédla, že okolo nikdo není, odpověděla jim na pozdrav a řekla pár povzbuzujících slov, v tom smyslu, že už bude určitě brzy pršet a že se určitě ochladí. Psi, povzbuzení touto zprávou hned ožili. Anna se pak vydalal domů, protože jí bylo také vedro.
Spěchala a při tom přemýšlela, hlavně o tom podivném světle, které vycházelo z jejího pokoje. Bylo to právě v dobu, kdy se na ni vrhli ti chlapi. Jen domů, přišla ve čtvrt na dvě. Zabraná myšlenkami, si ani nevšimla, že před jejím domem někdo stojí. Všimla si ho, teprve, když už byla tak blízko, že ji uviděl i on.
Před jejím domem stál Dominik.
Když přišla blíž, zeptala se zaraženě: "Co tady děláš?"
"No, víš, včera, vlastně dneska, jak-no ty víš co,-no, tak sis tam něco zapoměla a tak ti to nesu." vykoktal, " Říkal jsem si, že ti to předám radši osobně, protože, kdyby se to ztratilo, měla bys asi velkou škodu." a vytáhl z kapsičky u košile Annin řetízek s medajlonkem.
Anna ze sebe jen vykoktala: " Jo, jo, tak dík." a vzala si od Dominika řetízek. Byl to medajlonek, který měla už od dětství. Nevěděla, co je v něm za obrázek nebo fotku, protože nešel otevřít. Mnohokrát to zkoušela, nesla to i několikrát ke zlatníkovi, ale nic. Řetízek byl asi zlatý, ale to se nedalo pořádně určit, protože měl na sobě hnědé skvrny, které nešly vyčistit. Také díky tomu, se zdálo, že je starý. Anna si ho pořádně prohlédla, jestli na něm něco nechybí.
Dominik řekl: "No víš, chtěl jsem se ti ještě jednou omluvit za ten včerejšek. Chtěl jsem tě pozvat třebe na zmrzlinu a ber to jako omluvu."
Anna se na něj podívala, ale pak přikývla. Řetízek si zapla kolem krku a pak se po boku Dominika vydala zpět do města, na zmrzlinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzi Zuzi | 7. června 2007 v 17:48 | Reagovat

moooooooooc super jako vždycky

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. června 2007 v 19:19 | Reagovat

juj, začíná to být mooooc zajímavý. i když to je vlastně celá tahle povídka. moc se mi to líbí. doufám, že další bude co nejdřív. moc se těším. :D

3 Siria Siria | Web | 8. června 2007 v 16:40 | Reagovat

Moc pěkná, hezká kapča :-))) doufám, že další bude co nejdřív!

4 Kátikačerka Kátikačerka | 18. prosince 2007 v 16:20 | Reagovat

Už se emůžu dočkat až se kouknu na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama