14.kapitola

19. června 2007 v 18:52 | ZuziRůže |  Collerat
TTaakk, máme tu zase po dlouhé době další kapču. Pište komentáře, ať vím, ak na tom jsem. Kapitola číslo 14. je věnována Zuzi za první komentář. Tak zdar.

Anna se cítila vedle Dominika celá nesvá a pořád se ošívala. Šli spolu do zmrzlinářsví Veronika. Šli prázdnými ulicemi. Nikdo nikde. Všichni bzli radši zalezlí doma, v chládku u klimtizací, protože venku bylo vedro. Celou cestu nikdo nepromluvil a viselo nad nimi trapné ticho. První promluvil Dominik, když přišli ke zmrzlinářství: " Tak jakou si dáš zmrzlinu?"
Anna,která myslela na divné události, které se kolem ní dějí, málem nadskočila: " Cože? Já jsem se asi zamyslela. Co jsi říkal?"
"Ptal jsem se tě, jakou bys chtěla zmrzlinu." řekl Dominik se smíchem.
"Jo zmzlinu? Aha, no, já si ji koupim sama."
"Jo, to jsi teda uhádla, já tě pozval, já platím." když chtěla Anna ještě něco namítnout, zarazil ji se smíchem, "nevykroutíž se z toho, ani kdybys chtěla."
"Dobře, vzdávám se, prosím jednou Zelené jablko." Dominik se usmál a obědnal jí dvojtou porci Zeleného jablka a sobě také. Zaplatil a šli si spolu sednout na lavičku pod mohutný vysoký strom.
Pak řekl: "Doufám, že mi tu včerejší a napůl dnešní událost odpustíš. Opravdu se to už nikdy nestane. "
"Neboj, už je odpuštěno, jen mi řekni, jakto, že mě znáš?"
"No, víš, já ani nevim," vykrucoval se z tohoto téma Dominik, "prostě tě znám. Taky mi řekni, na co jsi myslela, když jsme šli na tu zmrzlinu. Já jsem tě opravdu nechtěl tak vylekat."
"Ále, jenom tak." odpověděla stručně Anna.
"Jak, Ále jenom tak?" nedal se Dominik, "řekni, já to nikomu nepovím"
"Ono bude stačit, když to budeš vědět ty." řekla se smíchem Anna, "když ale chceš, stejně nic nepochopíš. Zdál se mi takovej divnej sen, o kterým teď opravdu nehodlám mluvit, a já nevim co si o něm mám myslet. Potom, jak jsem byla tam ... u vás, tak se v mým domě dělo něco divnýho. Čekám taky každej den na někoho, kdo měl dávno přijít a on pořád nejde. Nechápu co mám dělat. Je to pech. "
"Áha," protáhl Dominik, " Hmm, tak to máš pravdu že skoro nic nechápu, teda skoro." dodal.
"A co chápeš?" zeptala se zvědavě Anna.
"To by tě zajímalo! Co! Na to si ale nech zajít chuť"
"Hmm, když myslíš, mě to nezajímá. Proč by mě to taky mělo zajímat?" zatvářila se Anna a čekala, co to s Dominikem udělá. Když se ale žádného výsledku nedočkala, řekla: " Tak když jsem vyklopila, co mě trápí, tak mi taky pověs něco ty. Ty o mě víš skoro všechno a já o tobě nic."
"No, víš... já ... to, .. nó... ono je to fakt složitý," prodlužoval to Dominik, když si ale všiml pohledu, který na něj Anna hodila, pokračoval, " Tak dobře. Narodil jsem se v rodině která..." Dominik se zarazil,( jak to jen říct a vlastně neříct,)" ... byla docela bohatá. Matku jsem nikdy nepoznal a otec, když mi bylo patnáct, mě vyhodil z..., " další zaražení" z domu. Měl jsem takový -dejme tomu- dar, díky kterému jsem se stal jakoby vedoucím těch lidí, kteří ... no, víš co,( ty znáš). To je tak nějak prostě všechno." zkončil nějistě a podíval se na ni.
Anna ucukla pohledem a začervenala se. Celou dobu jeho vyprávění se na něj dívala. Měla k tomu jedinečnou příležitost, protože on se koukal na lidi, procházející kolem nich. Měl tmavě hnědé vlasy a stejné barvy i vlasy spíše na krátko ostříhané, na délku, že mu zkrývaly uši. Měl světlé úzké rty a větší špičatý nos, který by se na jiných lidech třeba zdál moc velký, ale k Dominikovi se hodil a tak mu dával výraz na který asi nikdo, kdo ho viděl nezapoměl. Pleť mě velmi bledou, světlonce růžovou, na kterých jeho hnědé oči krásně vynikaly. Byl dost vysoký, asi o hlavu větší než ona. Byl pohledný. Anna si to nechtěla ze začátku přiznat, ale začínal se jí docela líbit.
Dominik se podíval na hodinky: "Jejda, to je pozdě,"řekl, "už budu muset jít."
"Aha" hlesla Anna.
Domik vztal:" Tak je mi to líto, měj se hezky, rád jsem tě poznal a doufám že už se za ten včerejšek nezlobíš."
Anna vztala také:"Jo, už jsem na to úplně zapoměla. Tak se měj. Čau!"usmála se.
"Zdar!" řekl ještě a pak odešel pryč. Anna za ním smutě koukala, až zahnul z roh a zmizel jí z očí. Škoda že musel jít, pomyslela si, bylo to s ním docela príma.
Zpoza rohu najednou uslyšela hihňání. Rychle se posadila a dělala, jakoby nic. Tušila kdo to k ní přichází. Tipovala Ditu a Hermínu. Její obavy se vyplnily. Za rohem vykoukla Hermína a potom Dita. Ohlížely se za sebe. Anna chvíli nechápala proč, ale pak si to uvědomila: tamtudy přece odcházel Dominik! Hermína a Dita si spoluchvíli něco poticonku šuškaly a smály se. Pak si všimly Anny a Dita řekla docela nahlas, aby to Anna slyšela: "Tak proto odtud tak rychle odcházel, asi se lekl týhle příšery!" a obě se začaly umanutě chechtat.
Anna vztala a podívala se na ně pohledem, který stínal hlavy. Obě se najednou přestaly smát a pomalu vycouvaly skoro z hrůzou v očích. Anna se málem polekala, co je tak vyděsilo? Pak najednou mrkla. Hned věděla, co se za rohem stalo. Hermíně se Dominik zalíbil a tak se rozhodla, že upoutá pozornost. Těsně před ním upustila taštičku s věcmi. Dominik, jako ji, správný gentlenam, zvedl. Než se zvšak Hermína stačila zeptat, jestli by ji nedoprovodil domů a cestou by mohli zajít na zmrzlinu,a už měla otázku na jazyku, řekl zčista jasna: "Ne", -odpověděl na nevyřčenou otázku. ,Sladce´se na ni usmál a upaloval pryč. Hermína jen zůstla zírat na rohu, za odcházejícím mladíkem.
Anna se musela usmát. Ten Domonik ji ale setřel. Naší krásku už taky někdo odmítl a ještě takhle potupným způsobem.
Pak si ale najednou uvědomila zajímavou věc: Jakto že ví co se za rohěm stalo, když to neviděla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martti Martti | Web | 19. června 2007 v 18:56 | Reagovat

tak to je fakt good a ještě mám první komentář....

2 Susanne Susanne | E-mail | 19. června 2007 v 19:45 | Reagovat

very very pěkná kapitolka :-)))

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 20. června 2007 v 18:42 | Reagovat

wow, supr kapitolka! už aby tu byla další, začíná se to pěkně rozjíždět! :D honem rychle piš piš piš!!!!!!!

4 Siria Siria | Web | 21. června 2007 v 17:50 | Reagovat

Parádní kapča, nemůžu se dočkat další!

5 Kátikačerka Kátikačerka | 21. června 2007 v 19:46 | Reagovat

Hezký a dík za komenty škoda že mě takhle nikdo nechválí jenom ty a pár dalších a dohromady je vás 5 to je prostě smůla jako trám no nic ale máš to fakticky hezký :D

6 Susanne Susanne | E-mail | 22. června 2007 v 16:41 | Reagovat

díky za věnování :-)))

7 ifulda ifulda | Web | 24. června 2007 v 17:36 | Reagovat

Supeeer. Opravdu pěkná povídka, velmi mě zaujala a moooooc se těším na pokračování!!! :-D

8 Egon Egon | E-mail | Web | 26. června 2007 v 14:37 | Reagovat

www.welcome-to-hogwarts.own.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama