15. kapitola

25. června 2007 v 20:33 | ZuziRůže |  Collerat
Čau lidi, tak tu máme 15. kapitolu. Doufám že si ji pořádně užijete!! Snad se brzy dostaví další. Doufejme:-} Je věnovaná Martti, za první koment. Tak doufám, že se vám bude kapitolka líbit a pište komenty!! Díky.
Vaše ZuziRůže ;-}

Když se Anna vracela domů, přemýšlela o události "za rohem" jak ji nazvala. Byl už skoro večer, ale pořád hrozné vedro. Anna měla doma chládek a tak se tam těšila. Udělala si lehkou večeři a šla si sednout pod strom na zahradu. Kolem bylo parno a Anně se klížily oči.
Seděla na židli v té tmavé místnosti, ve které se ocitla předevčírem. Rozhlížela se kolem sebe, ale nic neviděla. Jen prázdný prostor kolem sebe. Vrhalo to na ni úskost. Bála se otočit, jestli tam bude zase To … Koukala před sebe a snažila se něco v té tmě zahlédnout. Kolem byla strašná zima. Začala se klepat. Oči však stále upřeny před sebe, do prázdna před sebou. Sedí tam už hrozně dlouho. Dokonce možná i několik dní. Neměla pojem o čase. Najednou, jako kdyby něco zahlédla. Ze tmy se na ni koukal párek zelených očí. Nevěděla proč, ale zaradovala se. Věděla kdo to je. Ze stínu vystoupil velký černý kocour. Upřel na ni svůj zrak a ....
"Héééj, ty huso jedna, co to děláš?"Anna sebou trhla. Kdo to tady křičí? Rozhlédla se kolem sebe. Za plotem na silnici stál nějaký chlap a řval na ženu, kterou Anna neviděla. Žena odpověděla: "No jó, já jdu, jen jsem tu něco hledala!!" a Anna zahlédla blondýnu, která utíkala na druhou stranu.
Co se mi to zase zdálo? Pomyslela si. To bylo asi pokračování k tomu snu, co jsem měla předevčírem. V hlavě se jí kupilo další mračno otázek. Vztala a šla radši do domu. Už jí bylo zase hrozn vedro a doma se snad trochu ochadí. Hodiny ukazovaly, že si zdřímla jen deset minut. Byla unavená a tak se odebrala spát.
Vedro bylo k nevydržení ještě několik dní. Anna se chodila koupat na jezero za městem. Utekl jí tak dobře čas, voda byla studená a tak jí nebylo vedro, a protože chodila na neoficiální pláž bylo tam málo lidí, málo ruchu a tak mohla klidu přemýšlet.
Dumala nad podivnými sny, co znamenají, jestli se opravdu dějí a kdyby, tak kde. Myslela na Adriana, kde je, když už měl před pár dny přijít. Přemýšlela nad dráčkem a nad prodavačkou, která jí ho dala a pak také na záhadné světlo, které vycházelo z jejího pokoje za její nepřítomnoti.V neposlední řadě myslela také na Dominika a na to, jaktože ví, co se dělo za tím rohem. Proč také ty dvě, Ditu a Hermínu, tak vyděsila, že couvaly pryč. V žádné z těchto otázek se jí nedařilo vysvětlit. Adrian stále nepřicházel. Kocurek Miral taky zmizel. Anna si připadala opuštěná. Ostatně, jako předtím, uvědomila si. Předtím jsem taky nikoho neměla, řekla si jednoho večera a od té chvíle snažila se chovat tak, jako, dříve. Nedařilo se jí to však. Pořád myslela na Adriana a na Dominika.
Často teď četla knížku, kterou dostala od Adriana. Byla už asi v polovině. Všechny příběhy, možná až na jeden, končily smutně. Jak jí jedou říkal Adrian, zlo často vyhrálo, nebo aspoň nebylo potrestáno. Anna měla většinou po přečtení příběhu slzy v očích.
Takle v poklidu uběhlo několik dní a tak se přehoupla už polovina července. Jednoho dne šla Anna nakoupit. V nákupním centru Koruna byl příjemný chládek a tak se tam zdržovala večina lidí. Na rozlehlých hcodbách nechyběli také různí spěváci, prodavači růzdných suvenýrů a hráči na růzdné hudební nástroje. Všichni byli tady, protože venku bylo nesnesitelně a nikdo by jim stejně nepřispěl. Anna hudebníky ráda poslouchala a také se ráda dívala na různé výrobky prodavačů. Občas si také něco koupila.
Teď stála u zábradlí a poslochala jednoho starého zšedivělého harmonikáře. Ten hrál písničky veselé, smutné, lidovky i skladby od známích skladatelů. Hrál a hrál. Pak se najednou přitočil k Anně, že se ho skoro polekala: "A co vy, paninko," zpustil, "dala si se mnou jednu?! Určitě umí krásně zpívat, to se pozná," řekl a vycenil na Annu své čtyři zuby.
Anna se smutně usmála: "Ne, ne, pane, já zpívat neumím."
"Ale," nedal se starý harmonikář, "nenechala se přemlouvat. Já to na ní vydim v očích. Ona umí krásně zpívat a možná o tom ani neví!"dodal se šibalským usměvem.
"Já ale opravdu neumím …"
"Ale," přerušil ji harmonikář, "starej Bedínini se nikdy neplete. Paninko, vy opravdu uměla zpívat. Jak jsem říkal, to poznám! Zkusila to někdy doma, třeba v koupelně?" zeptal se.
"N-ne," přiznala se Anna, "to jsem tedy opravdu radši nikdy nezkoušela."
"Tak viděla, paninko. Musela to opravdu někdy zkusit. Pak teprve mi může tvrdit, že neumí zpívat." řekl, odkráčel a začal hrát novou písničku.
Anna se jen smutně usmála a šla dál. Nikdy neuměla zpívat, ve škole zpívala jen tak potichu, že ji nebylo vůbec slyšet. Věděla to, dřív se jí někdo smál, že to neumí, jen si nemohla vzpomenout kdo. Šla zamyšlená s hlavou skloněnou k zemi, že si ani nevšimla, že málem do někoho vrazila. Najednou se před ní ozvalo: "Čau, Aničko!"
Rychle zvedla hlavu, před ní stál Dominik a křenil se na ni. Odpověděla: "Ahoj, co ty tady?"
"Já tu jen nakupuju." odpověděl, " ty jsi dneska zase nějaká zamyšlená, co?"
"Hmm, možná trochu." přiznala se Anna.
"Jdeš nakupovat?" zeptal se Dominik.
"Jo," usmála se Anna.
"A můžu tě doprovodit?" zeptal se, "taky jsem se vydal na nákup. Můžeme jít spolu,"navrhl.
"Jestli chceš, mě to nevadí, aspoň tu nebudu pořád tak sama." souhlasila. Vzali košíky a vydali se na nákup. Anna nakoupila dvě plné tašky a Dominik táhl jednu, zato pěkně napěchovanou. "Nechceš s tím pomoct odnést domů?" zeptal se když zaplatili.
"Vždyť ty máš taky plno práce s tou tvojí taškou," řekla Anna. Dominik se však nedal odbít a tak s tou těžší taškou Anně domů pomohl. "Tak dík," řekla Anna, " nechceš jít za tu námahu na chvilku dovnitř?" zeptal se s úsměvem.
"N-ne, teď asi ne,"odmítl pozvánku Dominik, "možná přijdu někdy jindy jo?"
"Tak jo, přiď někdy, já jsem doma skoro vždycky." řekla, "Měj se. Musim jít. Ahoj!"
"Čau." rozloučil se a s taškou v podpaží se vydal pryč. Anna vešla do domu celá zamyšlená. Už se těšila, že ji přijde Dominik navštívit. Aspoň nebude tak sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Susanne Susanne | E-mail | 26. června 2007 v 12:06 | Reagovat

pěkná kapitolka :-)))

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 26. června 2007 v 13:05 | Reagovat

nádherná kapitolka! tenhle příběh mě hrozně baví a je děsně zajímavej! :D prosím písni co nejdříve pokráčko. plosím plosím smutně koukám...=o)

3 Egon Egon | E-mail | Web | 26. června 2007 v 14:36 | Reagovat

Kdo chce studovat kouzla?Ať klikne zde: www.welcome-to-hogwarts.own.cz

4 Ifulda Ifulda | Web | 28. června 2007 v 13:25 | Reagovat

Náádherná kapča, další... :-D

5 Siria Siria | Web | 30. června 2007 v 14:10 | Reagovat

Parádní, nádherná kapča! Už aby tu byla další :-))

6 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 3. července 2007 v 20:18 | Reagovat

Ahojík Zuzi! kdy bude další kapitolka????????????????

7 Kátikačerka Kátikačerka | 18. prosince 2007 v 16:36 | Reagovat

To je hezký!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Já ci taky takoví komenty ale toho se nikdy nedočkám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama