
Jojo, musíte mít náladu na to to číst, je to opravdu zvláštní...nevim jestli se mi to povedlo, musíte to určit sami a napište mi to do komentíků...:-}
ZuziRůže
Věděla jsem, že se na mě dívá. Uklidňovalo mě to a tak jsem mohla dobře spát. Věděla jsem, že mě ochrání před vším zlým. Věděla jsem, že na mě dává pozor, ve dne, v noci. On se na mě opravdu díval a chránil mě, po letech mi to také sám řekl. Nechtěl aby se mi stalo cokoli zlého a tak jsem byla chráněna. Jak jsem byla šťastná, když mi to říkal. Šťastná, jako malé dítě, když dostane hračku. Šťastná, jako týraný pes, na kterého se člověk usměje a pohladí ho. Jako myška když najde kousek sýra a může si ho sníst, aniž by ji kocour rušil. A já byla skoro jako ten kocour,který nechal myšku žít, zalezlá stále ve svém pelechu a nechtěla jsem vystrčit nos, od toho osudného okamžiku. Přemýšlela jsem o tom často, až moc často, začala jsem se utápět ve vzpomínkách na něj a v slzách. I když jsem často plakávala, vždy jsem věděla, že se k němu jednou vrátím. Moji rodiče se mě snažili povzbudit, ale nic nezabíralo a já jsem si dokonce chtěla vzít i život. Nikdy jsem se o to nepokusila, na to jsem byla moc zbabělá. Nebo jsem si života natolik vážila? Nevím. Není mi to jasné, ani dnes. Moji rodiče mě chápali, proto jsem mohla být zalezlá, jako kocour v pelechu. Oni mě podpořili i v těch nejhorších chvílích, kdy jsem byla úplně na dně. Často jsem se k nim chovala opravdu hnusně, jako k cizím, ale oni mi na mé nadávky nic neřekli, možná se jich to dotklo, ale oni mě chápali, proto mi nikdy nic neřekli.Útrpně na mě hleděli a já jsem se vzteky skoro nemohla udržet. Teď už je to ale pryč. Naštěstí. Přestala jsem truchlit celé dny a konečně jsem vystrčila nos ze dveří. Tehdy jsem poznala, že se na mě dívá. Uklidňovalo mě to a tak jsem mohla dobře spát. Lépe, než kdy jindy předtím. Věděla jsem, že mě ochrání před vším zlým. Věděla jsem, že na mě dává pozor, ve dne, v noci. Věděla jsem, že mě ochrání před vším zlým. Věděla jsem, že na mě dává pozor, ve dne, v noci. Myslela jsem na něj celý můj život. Každý den jsem na něj myslela. Až jsme se jednou konečně setkali. Já byla tak šťastná a mohla jsem mu říct: "Nikdy jsem nemilovala nikoho jiného. Improbe amor quid non mortalia pectora cogis**." On mě jen vzal do náruče a políbil. A já byla zase tak mladá, jako, když mě opustil. Krásná a mladá. Tak jsme se znova sešli, nevadilo, že v nebi.
Láska jsou dveře, jimiž můžete opustit čas.-Osho-
*) Co je smrt? Konec, nebo přechod?
**) Krutá jsi lásko, kam až ty doženeš smrtelná srdce.
to jé klááásný, ale smutnýýý! naprosto úchvatný! vážně super!!! moc se mi to líbí! kam na ty nápady chodíš
