18. kapitola

18. července 2007 v 22:14 | ZuziRůže |  Collerat
Taak, máme tu další kapitolku. Taková spojovací a zase vysvětlovací :-) Doufám že se vám bude líbit. Věnováno Ifuldě za první koment. Přeju vám, ať se líbí...

Seděla na židli v kuchyni a četla si. Nevnímala, co čte, hlavou jí probíhaly vzpomínky na včerejší rozhovor a Adrianem. Vysvětlilo se jí mnoho otázek, které jí vrtaly hlavou už dva týdny. Přesto měla v hlavě další a další. Už přesně věděla, na co se Adriana při příští návštěvě zeptá. Podívala se na hodiny. Ukazovaly už čtyři hodiny. Anna vztala, odložila knížku a šla se projít ven. Nechápala, jak se mohlo ze dne na den ochladit skoro o patnáct stupňů. Nebylo ale takové vedro a lidé na ulicích zase pořvávali, mluvili, hádali se, pískali, hvízdali, křičeli, auta jezdila, vrčela, hvízdala, hučela, vrzala a v důsledku lidé nadávali, opět křičeli, řvali… prostě se všichni chovali, jako dřív. Anna ráda poslouchala co se děje na ulicích. Samozřejmě neodposlouchávala cizí rozhovory, jen tak vymýšlela, kam asi ti lidé jdou, jak se asi cítí, proč jsou takoví, jací jsou, a tak dále a tak dále.
Cvíli chodila po zahradě a pak si sedla na lavičku pod stromem. Chvíli jen tak seděla, zase se hrozně nudila. Pak jí pohled padl na náramek, který ji dal Adrian a… "Bože, co to je?" Náramek bzl černý, jako dřív, ale jindy žlutý kamínek už nebyl žlutý, zlatě se leskl. "Co to je? To snad ani není můj náramek…" říkala se v dochu Anna, "ten můj, měl přece žlutý kamínek a tenhle," dotkla se zlatého kamínku, "vždyť je to zlato! Jakto, že je to zlatý? Vždyť …" neuměla si to vysvětlit, " Na to se ho taky zeptám, jen co přijde," umínila si, "ale jak je to dlouho, vždyť ještě…" počítala dny, kdy se na svůj náramek naposledy podívala. Nebylo to nedávno. Naposledy se na něj podívala, když ji unesli a … . No, pomyslela si, pár dnů to už bude…
Vrátila se do obývacího pokoje právě v čas. Hodiny začaly odbíjet šestou. Adrian se bjevil s hromy blesky a šedivě-modrou mlhou. "Tak, jasem zase tu."oznámil, "určitě jsi si rozmyslela další otázky, tak ti teď dávám volné pole působnosti…"
"Ehm, no tak, včera jste mi neřekl, proč se najednou změnilo to počasí. Víte, mě by to opravdu docela zajímalo…"
"Tak, tak dobrá…" svolil Adrian, "řeknu ti to. Musíme ale začít od začátku, že. Tak, předevčírem večer se u tebe někdo stavil,"-Anna sklopila oči. Nechtěla přiznat, že u ní byl na návštěvě Dominik- Adrian jí však zachránil dodatkem:"Nevím kdo to byl, a ani to nechci vědět… . Hlavní ale je, že ti dal slova na takovou, no, písničku…dejmetomu. Ty jsi ji zaspívala,"
"Pane, já-" chtěla něco říct Anna, Adrian ji však přerušil: "Nechci nic slyšet. Tak tedy, slova té písně byla v cizím jazyce, že?"-Anna přikývla-"Tak, ty, Anno, máš takový další zvláštní dar, že když proneseš jistá slova, zatáhou se oblaka a začne pršet."
Anna na něj nechápavě koukala. To je blbost, prolétlo jí hlavou, nemůže to být pravda…jak by…? kde by…? Copak by to šlo? Je to pitomina…
Adrian viděl Annin výraz a hned mu došlo, že by jí to měl ještě trochu vysvětlit: "No, asi se ti to zdá divné, ale je to tak. Ty, když zazpíváš správná slova, správnou melodií a tempem, můžeš změnit počasí. Umí to jen málo lidí. Jen pár na celém světě… Tys' chtěla, abych ti pověděl co je v tom, že se tak najednou změnilo počasí, a tady to máš…" usmál se.
"T-to umí jen opravdu málo lidí?" zeptala se Anna, Adrian přikývl, "u-umí to taky tak málo lidí, jako je těch, co umí mluvit se zvířaty?" Adrian smutně přikývl, "u-umí ti lidé, kteří mluví se zvířaty, nutně rovnou měnit i počasí?"
"Ne, není to pravidlem. Spíš bych řekl, že většinou ne."
"A-a jakto, že já umím oboje? Proč umím mluvit se zvířaty, i měnit počasí?"
"Netuším," zalhal Adrian, "nevím čím to pořádně je. J-je to velmi zvláštní…" odmlčel se.
Když se Anna vzpamatovala, řekla: "No, tak odpověď na moji první otázku už znám. Teď, jestli by vám to nevadilo, bych se zeptala na další. Zkoumala jsem nedávno ten náramek, co jste mi dal. Když jsem ho dostala, měl žlutý kamínek. Teď je tam ale zlaté kolečko. Já ňák nechápu, jakto?"
Atrian se usmál: "Je to docela jednoduché. Pamatuješ, ajk jsem ti říkal, že se kouzelníci řadí do tří řádů a tříd?" Anna kývla. "Tak tedy, žlutá barva byla pro řád brýdor, teď jsem ale dospěl do řádu persur, to znamená, že se žlutá změnila na zlatou…"vysvětlil prostě.
Anna nebyla schpna tomu uvěřit, takže Adrian už zná všechna kouzla, umí vše, co takový kouzelník může umět. Vymáčkla jen ze sebe: "To je asi skvělý, co? A-a jakto? Co se stalo?"
"Postoupení z řádu brýdor do řádu persur není jen o znalosti a umění kouzel, jde i o ovládání se, znalost historie, působení na jiné lidi a tak.Jestli sis také všimla, máš teď na šatech místo žlutých pruhů zlaté. Jinak, proto jsme šli včera na ten pohřeb," usmál se, "mít na sobě zlaté oblečení…no, to mi připadalo opravdu zvláštní. Vypadali bychom jako zlaté sochy. Ještě horší, než jít na pohřeb. Také, víž, jak je to těžké? Takové zlato, uff to je tíha. "
"A, kdy vás povýšili?" zeptala se zvědavě Anna.
"Nějaká zvědavá, co? Když jsem se vrátil z mé cesty. Jen co mě ošetřili, přijal mě Vyší Areran, vyslech mě a pak -jak tomu říkáš- povýšil."
"Aha…"
"Jesli nemáš další otázky…"
"Ale ano, mám," vzpamatovala se z překvapení Ann, "Jak jsme byli na té louce, s těmi psy," Adrian kývl, že rozumí, "tak jsem si tam i předminule všimla takového zámku, nebo věže. Je to zvláštní, ale zdála se mi povědomá. Něco na ní, nebo to okolí… Nemohl byste mi říct kde to je, nebo co je to za věž?"
"No, tak to opravdu nemohl.." řekl, "To ti nepovím, ani zítra se to nedozvíš. Postupem času ti to povím. Teď to pro tebe musí zůstat tajemným sídlem, na tajemném místě… jestli nemáš další otázky, tak ti povím můj plán."Anna zavrtěla hlavou. "Tak, rozhodl jsem se, že tě naučím ještě pár užitečností, která se ti určitě budou hodit. Zdokonalíš také věci, které umíš. Souhlasíš? Anna kývla. To ještě nevěděla, že ji čeká měsíc tvrdé dřiny…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ifulda Ifulda | Web | 19. července 2007 v 12:56 | Reagovat

Senza a určitě pokračuj!!! :)

2 Ifulda Ifulda | Web | 20. července 2007 v 15:58 | Reagovat

ne, neva. A nechceš se rovnou spřátelit???

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 21. července 2007 v 22:21 | Reagovat

je to krásná kapitolka, mooooc se ti povedla :D už se těším na další =o)

4 Kátikačerka Kátikačerka | 20. prosince 2007 v 13:27 | Reagovat

JE MOC HEZKÁ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama