Achooj, tak tu máme další kapitolu! Příští asi nebudou hned tak brzy, protože právě nejsem doma. Snad o víkendu... :-) Jinak, tadle kapitolka je taková nic moc. Chtěla jsem ji spojit s tou další, ale nakonec jsem se rozhodla, že asi nee. To byste si museli ještě počkat. Tak se mějte. Pá Pá
P.S.: Věnováno Ifuldě opět za první koment...
"Ach jo, ach jo, to je zase ráno…" zívla Anna. Podívala se na hodiny: "Tý jo, teprve šest, já myslela, že je už sedm, nebo osum. Ach jo, to bude dneska den… A co je vlastně za den? Že by, že by… čtvrtek, pátek, so-sobota? Jo, je sobotota! Aspoň že mám dopoledne volno…" zívla. Adrian se totiž chopil pevně myšlenky, že musí Annu naučit co nejvíc kouzel, takže se u ní zdržoval většinou od deseti dopoledne (vyjímečně od devíti) až do deseti večer (vyjímečně do jedenácti). Naučila se většinou dvě kouzla za den (vyjímečně tři).
V sobotu a v neděli ale nechával Anně volné dopoledne a kousek odpoledne. Věčinou chodilo kolem pátý. V sobotu se konalo opakování všeho, co se za ten týden naučila a v neděli přišla teorie. Anna se musela učit informace o kouzlech která prováděla, neděli proto nenáviděla. Stokrát radši by se učila nějaké složité kouzlo (učení takového kouzla bylo velmi zdlouhavé a někdy to trvalo až několik hodin,) než aby se musela učit nějakou pitomou teorii, kterou stejně nikdy nepoužije. Adrian ale trval i na teorii, takže Anna musela znát všechno.
Než se vyhrabala z postele, bylo třičtvrtě na sedm a pár minut. Oblékla se a šla si připravit snídani. "Ksakru, došly rohlíky…" ať hledala ak chtěla, nikde ani kousek pečiva. Vzala peníze a vydala se do pekárny. Nikde nikdo, v sobotu ráno všichni vyspávali. Nakoupila pečivo a vracela se. Najednou se za ní objevili dva muži. Jeden tmavě hnědý úbor se stříbrným lemováním a druhý šedivý úbor se světle žlutým lemováním. Anně bylo jasné, kdo to je, přidala do kroku a zavřela oči. Zasoustředila se, tak, jak jí to Adrian učil. Sklidnila myšlenky… "Je to ona?" zeptal se první. -"Asi ano."odpověděl druhý. -"Jseš si tím jist?" ptal se opět první. -"Má hnědé delší vlasy, zelenohnědé oči, je spíš menší a bydlí v této čtvrti, Červánková ulice…" Víc už vědět nepotřebovala. Rozběhla se. Muži, to zpozorovali… rozběhli se za ní. Anna měla ale náskok a rychle zaběhla za roh. Zavřela oči a před očima se jí objevil nápis videmu. Adrian jí totiž dovolil, že v případě ohrožení, může jednoduchá kouzla zvládat sama, bez dohledu. Otevřela oči. Přitiskla se ke zdi domu, už slyšela, jak ti dva dobíhají. "Někde tu musí být!" vykřikl první, když zatočil za roh a nikde Annu neviděl. "Nemohla jen tak utéct," řekl druhý. "Je to tvoje vina!" obvinil první druhého. "Ne! Tvoje."-"Tvoje!"-"Tvoje!"-"Utekla nám kůli tobě!" "To není pravda, kvůli tobě!"
Anna stála, ani nedutala. Pozorovala hádající se muže, kteří stáli přímo před ní. Tak už konečtně běžte, prosila je Anna, nikde mě tu nevidíte a tak můžete jít, ne? Copak vám stojí za to tady být a hádat se? Můžete mě jít hledat jinam a neopruzovat tu. " Je to tvoje vina!"-"Ne, tvoje!"-"Tvoje!"-"Tvoje!"… Anna sebrala kámen z chodníku a hodila ho do protějšího okna. Ozval se řískot skla. Ti dva si toho ale nevšimli a hádali se dál:"Tvoje vina!"-"Tvoje!"-"Tvoje!" Vy jste ale sehraný tým, chichotala se Anna, když najednou… "Co to tady děláte?" z rozbitého okna vykoukla paní Klepeřová. Za ní se ozýval hlasitý štěkot jejích ratlíků. "Rozbíjet slušnejm lidem okna a pak se ještě před svojí prací hádat, kdo to udělal! Nahlásím vás na policii!" Ti dva na ni koukali jako dva puci. Anna se rychle vytratila.
Přesně v pět přišel Adrian.: "Dobrý večer, tak dělo se dnes něco zvláštního?" zeptal se, jeko každý den. Anna popravdě vylíčila, co se stalo: "Šla jsem brzy ráno nakupovat čerstvé pečivo. Když jsem se vracela, objevili se za mnou, zčista jasna, dva muži. Jeden měl na sobě takový tmavě hnědý ohoz se stříbrným lemováním kolem rukávů, nohavic, výstřihu a pásek kolem pasu. Druhej měl takovej šedej ohoz se světle žlutejma rantlikama…"
"To byli zaghü-ni, teda, služebníci cháše!"
"No, popravdě řečeno, myslela jsem si, že to jsou kouzelníci (1. v tom hnědém- elener persur. 2. v tom šedém dermar nismar) Tak jsem zjistila, co si myslí a o čem si povídají. Vypadá to, že hledali mě. Bála jsem se a tak jsem zaběhla za roh a zneviditelnila. Přiběhli tam za ten roh za mnou. Začali se hádat, kdo může za to, že mě ztratili. Já jsem pak při vhodné příležitosti utekla."
"Ano, vypadá to že šli po tobě. Není tu bezpečno. Zítra ráno ti pošlu vzkaz, co dál. Teď je ale čas na zopakování všech užitečností, co ses naučila. První si vyskoušíme Mocný štít…" Celý večer pak Annu trápil s kozlii, co se ten týden učila: Mocný štít (který by měl odrazit většinu kozel, bylo to kozlo složité, takže se ho učila celé pondělí), nepohyblivost (způsobí, že se protivník, na kterého toto kouzlo použijete, nebude moci hýbat), přeměňování živočichů (přeměna živočichů na věci, jiné živočichy a nazpět), vytvoření vody (z čehokoli např.: skleničku mouky přeměnit na skleničku vody), zdokonalení čtení myšlenek a slyšení šepotu třeba na několik kilometrů (to druhé Anna dopoledne použila dopoledne, takže jí to nedělalo nijak problémy).
Když zkončili s procvičováním, bylo už devět. Proto se Adrian s Annou rozloučil: "Tak zítra čekej dopis asi kolem desáté ráno a v něm se dozvíš, co máš dělat dál. Zatím tě ale prosím, abys už nevycházela ven na ulici bez doprovodu, nikomu neznámému také neotvírej. Teď jsem ti dal rady jako malému dítěti, ale nepodceňuj je. Sbohem."
Anna si šla lehnout.
Senza, konečně nová kapitoka, je super a těším se na další!!!
Děkuji za věnování