close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

25.kapitola

2. října 2007 v 20:32 | ZuziRůže |  Collerat
Ahoooj, omlouvám se, že přidávám kapitolu tak pozdě... Je mi to fakt líto, ale ta spropadená škola... No, škoda, že ještě nejsou prázdniny. Tak přejdeme k věci, věnována Sirie opět za první koment :-} Mějte se pěkně a konec žvanění, dejte se do čtení...

Zíív, kolik je? Anna se začala rozhlížet kolem sebe. Nikde nebyly hodiny.Cítila se dost vyspaná a tak vstala. Vzala si na sebe modrý lehký župánek a šla se podívat z okna. Podivila se, že venku se sotva rozednělo. Co se to zase děje? To je docela dost brzo, měla bych si jít ještě lehnout, přemlouvala se. Lehla si zase do postele, několik minut se snažila usmout, ale nedařilo se. Načechrala si polštář a položila se na něj. Vzala si na ruku plyšového dráčka a začala se mu svěřovat se všemi problémy a pocity, které se v ní od příjezdu do Celemberenu hromadily.
"...upřímě řečeno, hochu, vůbec nechápu, co se mi to dneska zase zdálo. Co to může být, nevíš?" zadumala se, "Mohlo by se to tu odehrávat někdy v minulosti? Já...nevím, je to divný. Kdo je asi ten Ája a kdo je ta holčička. Jsou to podle všeho sourozenci...nebo to byli sourozenci? Žijí ještě, jestliže někdy vůbec žili? Nevim, nevim a ještě jednou nevim."
Chvíli mlčela, pak se zasmála, " ten Ája je ale pěkný mrzout, chudák holka, jesli ho takový nálady popadaj tak často, hmm... nadruhou stranu je ne ni opravdu milej. Kolik mu asi je, nebo bylo... tak devět, deset? Té malé, mohly být tak čtyři nebo pět." podívala se smutně na dráčka, "I kdybych tě o to moc prosila, stejně mi na všechny ty otázky asi neodpovíš co?... škoda."
Nějakou dobu jenom tak ležela. Pak vstala. "Mám tu velkou skříň a ani nevím, co je v ní..." řekla si , "to se musí změnit..." šla ke skříni. Otevřela dveře: "Tý jo!"
Bylo tam mnoho a mnoho oblečení. Růzdné barvy, druhy, růzdné pláště přehozy a vlečky. Několik závojů a hodně párů bot. Jeden šuplík byl plný šperků. Anna užasla, čekala nějaké oblečení, ale tolik... tak to tedy opravdu ne.
Skříň se také zdála malá, ale dalo se vejít dovnitř, jako do pokoje a vybírat šaty pověšené po obvodu. Vyzkoušela už několik modelů a mnoho párů bot. Opřela se vyčerpaně o zadní stěnu skříně. Nečekaně se však stěna otevřela a Anna propadla dovnitř. Dosedla na tvrdou studenou podlahu.
Ohlédla se. Za ní vedly schody nahoru. Skousla spodní red, "Mám jít, nebo ne?" Pak se odhodlala. Stoupala po starých dřevěných spirálových schodech nahoru. Dlouhé šaty, které měla na sobe držela v obou rukou, aby si je o prach na zemi moc nezaprášila a neumazala. Ve střevíčkách na podpadku se také nešlo moc dobře, ale kdyby si je zula, měla by chodidla opravdu hrozně špinavá. Šla docela dlouho. Zezačátku ještě něco viděla, ale teď už neměla šanci.
Na začátku ještě doléhalo světlo z pokoje, ale nahoře už nebylo nic vidět, protože schody neměli ani jedno okno. Anna šla tedy pravdu pomalu a obezřetně. Po chvíli došla na konec schodů. Před ní byly těžké dřevěné dveře. Zarazila se. Opatrně na ně zatlačila. Dveře se bez většího odporu pohnuly.
Anna vešla do kruhové síně. Po obvodu byla čtyři okna, na všechny světové strany-tak si Anna domyslela, když z jednoho viděla slunce, další bylo naproti a zbylá naproti sobě. Uprostřed byla -ač je to divné- kruhová pohovka s mnoha polštáři. V místnosti jinak byl jen jeden stolek, skříňka a polička. Jedna část zdi byla zakryta červenou sametovou látkou, jako závěsem. Anna si toho moc nvšímala a přistoupila k oknu na západ.
Užasla jaký byl krásný výhled. Tato věž byla opravdu vysoko a tak bylo dobře vidět na všechny strany. Viděla pod sebou lesy, v dálce na západ tekla velká řeka. Přešla na jih, možná uvidím i moře, pomyslela si. Nestalo se tak, ale uviděla něco jiného...
Uviděla Bílou věž v celé kráse. Z nižších pater by nebyla vidět, ale odtud na ni bylo nádherně vidět. Byla nepopsatelně krásná. Bílá a opravdu zářila nacelé údolí, kde byla. Před ní byla veliká zahrada, ve které ve vyjíéaly růzdnobarevné záhony květin, mnoho stromů... Stála tam dlouho. Podivovala se té nádheře. Až za chvíli si uvědomila, že už by měla jít dolů. Naposledy se rozhlédla kolem a pak se vrátila. Svlékla se a opět ulehla do postele. Co je to asi za pokoj? Je to nějaká tajná chodba, když vede ze skříně? kladla si i další otázky. Po chvíli usnula. Vzbudila ji až Rózi. Oblékla ji a poslala opět za Mireou.
Ta jí ukazovala další a další síně. Annu to docela začínalo bavit. Na konec čekala, že ji Mirea pustí opět samotnou a beze slova, ale opak bylpravdou. Mirea řekla: "Dnes tě doprovodím, musím říct ještě něco Rózi. Teď ale řeknu také něco tobě. Tak poslouchej: zítra ráno brzy vstaneš a počkáš na mě před svým pokojem. Opět si nezapomeň plášť s kapucí. Půjdeš se naučit troše slušného chování. Dnes odpoledne a zítra tě čeká volno. Neudělej hlavě nějakou blbost a ven choď opět jen v plášti staženém do očí. Ano?"
"Jasně." odpověděla.
Mirea tuto odpověď ale nepokládala za patřičnou: "Prosím?"
"Říkám, že jo...ANO!"
"Dobrá, teď tě doprovodím do tvého pokoje." Opravdu se tak stalo. Pak vzala Rózi na chodbu a dlouze s ní mluvila. Anna se v pokoji opravdu nudila. Těšila se ale, až půjde s Rózi do zahrad. Vzpoměla si také na okrouhlou místnost. Už málem považovala za sen, protože pak usnula a málem si myslela, že se jí to jen zdálo. Vzpoměla si pak ale na Bílou věž. Jak ta je krásná...
"Holka, co tu sedíš, jak u mučení?" ptala se Rozi, která se právě vrátila z chodby.
"Ále, to nic, já jen... ale nic."
Ostatním by to as nestačilo, ale Rózi se s vysvětlením spokojila "Pudem do těch zahrad ne?" Anna vyskočila a už se hnala ze dveří. Rózi ji však zastavila: "Kampak, kampak děvče? Nezapoměla sis tu něco?" a hodila po Anně plášť ta zvedla oči v sloup, ale oblékla si ho.
Vyšly spolu před palác na nádvoří. Tentokrát nebyl nikde nikdo. Rózi es však chovala, jako by to byla samozřejmost a vyšla malou brankou do zahrad. Byly opravdu rozložité a velké. Rózi hned Anně ukazovala všechna oblíbená místa a vyprávěla o nich. Pak přišly k lavičce.
Anna se na ní podívala a hned se jí zdálo, že už tu byla. Pak si ale uvědomila kdy tu byla...v dnešním snu. U tohoto místa Rózi mlčela. Bylo to zvláštní, protože se jindy rozpovídala, ale teď... Annu docela zajímalo, co se tady dělo a tak se jí zeptala. Rózi si povzdechla a pak jen řekla: "Todle bylo oblíbené místo takových dvou dětí... to už je ale dávno." pak mlčela. Anna se zamyslela. Takže ty sny, co se jí zdají, to se opravdu stalo. Opravdu byly na tomto místě dvě děti, chlapec a děvče. Opravdu si tady povídali. Opravdu byli.
Rózi se zvedla a šla pomalu dál. Ukazovala Anně další a další místa. To jim zabrado spousty času a vraceli se na zámek až navečer. Rózi Annu zase po večeři uložila a odešla. Tentokrát se Anně ale vůbec nechtělo spát. Pomalu rozsvítila svíčku a vkradla se do skříně. Otevřela tajné dveře a vydala se po točitých schodech. Pantoflíčky na nohou potichu klapaly o dřevo a vytvářeli strašidelnou ozvěnu. Anna se chvílemi roztřásla. Bylo strašidelné chodit tu ve dne, natož v noci. Vystoupala nahoru. Otevřela dveře. Položila svíčku na stolek a najistotu se vydala k jižnímu oknu.
Ano, vyprávění Rózi opravdu nelhalo. Věž v noci ozařolvala svoje zahrady bílou září ještě více, než ve dne. Anna zatajila dech. "Ach, jaká je to nádhera. Kdybych se tak někdy mohla podívat dovnitř..." Sedla s na stolek u okna a dlouho koukala na nádhernou věž. Když se jí začaly klížit oči, vrátila se do svého pokoje. Ihned usnula....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Story Story | Web | 2. října 2007 v 20:39 | Reagovat

Přečteno celé x).  Je to pěkný.

2 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 3. října 2007 v 15:24 | Reagovat

Super! Nová skvělá kapitolka!!! Těším se na pokračování!!!!!!!! :o)

3 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 8. října 2007 v 10:40 | Reagovat

Ahojky, máš u mě štafetu :D

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 20. října 2007 v 15:59 | Reagovat

krásná kapča! vážně se ti povedla! jsem zvědavá, kdo jsou ty dvě děti. myslím, že ta holčička by mohla být Anna a ten Ája by byl její bratr. To by bylo super :D No, ale jsem zvědavá, jak to máš vymyšlený ;) Těším se na pokráčko, prosím, písni další kapču!!! :-)

5 Kátikačerka Kátikačerka | 2. ledna 2008 v 11:07 | Reagovat

To je hezký ale neměla by náhodou nedělat žádný Maléri?? Tak proč tam chodí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama