29. kapitola

6. února 2008 v 21:11 | ZuziRůže |  Collerat
Ach jo, moc se vám omlouvám... nebyl čas. Znáte to... Vánoce... Vysvědčení... Zima... No, prostě se mocinky moc omlouvám, že tudle kapitolu přidávám až takle pozdě. Opravdu se omlouvám. No, tak se půsťte do čtení...
P.S.: Věnováno Alex
Mejte se fajn ZuziRůže

#######
"Jak jsem říkal, ještě není čas na to, aby ses to dozvěděla..." opakoval už nejméně posté Adrian.
"Ale vy to víte, že jo?" zaškaredila se Anna.
Po krátkém zamyšlení Adrian přikývl, "Ano, já to vím..."
"A to byste nemohl udělat aspoň malou vyjímku?" zavrtěl hlavou. "Malilinkatou, nemusel byste mi říct všechno...jen kousek... kousíček... kousičíček.."
"Ne," zavrtěl rázně hlavou Adrian, "nesmím ti to říct..."
,Cože? Nesmí mi to říct? ... nesmí... hmmm, tak to je teda už něco... dostanu to z něho...´"Proč?"
"Není ještě čas, aby ses to dozvěděla..." ,No jasně, jako kolovrátek...´ rozmrzelost a naštvanost z ní už skoro vyprchala. Strach z neznáma teď zatlačil do pozadí jiný pocit- zvědavost.
"A proč ne?" zkoušela dál jeho trpělivost.
"Prostě ne a už mlč." kráčeli chodbami Celemberenu, Nebylo to ještě tak dlouho od toho okamžiku, kdy Anna objevila neznámý obraz. Od té doby zkoušela Adrianovu trpělivost. "Rózi ti neřekla, kam půjdeme, že ne?"
"Hmm," nasupeně se dívala do země.
Nevšímal si toho, "Nemyslela sis, že pro tebe přijde Mirea?" ticho, "Slyšel jsem, že ji nemáš moc v lásce..." zarytě mlčela, "nemusíš mi odpovídat, jestli nechceš. Teď něco k dnešnímu programu: Musíme s dostat z paláce ven..." pořád ticho, "...půjdeme k Bílé věži..." Anna pomalu zvedla hlavu, ale nic stále neříkala, "...myslel jsem, že ti ji ukážu, ale ty ji už znáš. Proto půjdeme rovnou dovnitř, něco tam na tebe čeká..."
"A co?" nevydržela to Anna.
Adrian se usmál, "Už jsem myslel, že se mnou nemluvíš..." ale její otázku nechal nezodpovězenou. To už ale vyšli na nádvoří, nikde nebylo ani človíčka. Přešli prostranství a pak přišli k bráně. Tam stáli dva strážní. Adrian jim něco šeptl a postrčil Annu před sebou ven... "Dávej pozor, kudy půjdeme, ano?" Mlčky přikývla. Šli docela dlouho. Minuli zahrady, minuli krásné jezírko, šli krásnou přírodou, po prašné cestě, když ušli asi jednen a půl kilometru měli hnedle před sebou Bílou věž. "Teď buď potichu," řekla jí Adrian. Vešel do zahrad Věže. Nikde nikdo, ale Anně se zdálo, že slyší mnoho hlasů a zpěvu. Rozhlížela se kolem, ale nikde nikoho neviděla.
Ptáci seděli na větvích plných květů a krásně zpívali. Vzduch byl svěží a voněl po růžích. Anna se omámeně rohlížela kolem. Cítila se volná a svěží. Pomalu se přiblížili k dlouhým dveřím vedoucím dovnitř.
Když stoupali a byli ani ne v polovině schodů, Anna, hluboce vydechla.
"Nechci tě strašit, ale na špičku vede akových schodů tisíc..." upozornil s úsměvem Adrian, který už bys skoro nahoře.
"Cože? A my jdeme až nahoru?" zhrozila se Anna.
Adrian se lišácky usmál: "Až nahoru samozřejmě ne, ale do poloviny schodů možná. To máš pětset schodů. Doufám, že mi tu nepadneš hned na prvních dvou..."
"Uff, tolik schodů mám zvládnout za jediný den? Jsou tam nějací soukromí nosiči?" Zajímala se.
"Musím tě zklamat, ale nejsou...nemáš na to také celý den, čekají nás tam za půl hodiny..." oznámil.
"Cože? Za půl hodiny mám vyšlapat pětset schodů? Já asi padnu..." To už ale byli vevnitř, dostali se do půlkruhové běloskvoucí místnosti. "Eee, kde ty schody jsou?" v místnosti totiž nebylo nic. Jen dveře, kterými přišli.
"Nemysli si, že Věž pustí dovnitř každého, musíš říct kdo jsi a pak určité heslo..." objasnil jí Adrian.
"Aha," hlasla Anna, " a vy to helslo určitě víte, žejo?"
"Ano, já ho vím..." přikývl.
"....ale...?" ozvala se, když dlouho nic neříkal.
"Nechám tě abys na něj přišla sama..." potutelně se usmál.
"Ale to snad ne..." zvedla oči vsloup.
"Ale ano." pokýval hlavou Adrian, "ale abys to neměla tak složitý, dám ti malinkatou nápovědu..." Anna jen bezmocně kývla hlavou. "Jestliže jinak řekneš slovo, jež vyjadřuje materiál, ze kterého je tato věž a který je zatím nejtvrdší, který je znám, podaří se ti dveře otevřít."
"Aha..." zamyslela se, "no, nejtvrdší materiál, ze kterého je tadle věž...." ještě jednou se zamyslela. Po chvilace jí to napadlo: "Není to diamant?" ,To je ale vlastně blbost, že by tadle celá věž byla z diamantu?' Adrian se usmál.
"Takže jsem na to přišla, je to diamant?" Arian přikývla, ale ni neříkal, v očích mu zablýskly zvláštní jiskřičky. "...ale? ...má to asi zádrhel, co? To slovíčko jinak.... to asi znamená....hmmm... že bych to měla říct jazykem Colleratu?"
Adrian se usmál: "Věděl jsem, že na to přijdeš..."
"No jo, ale, jak se to řekne? Ksakru....je to nějak divně...a znamená to ještě jedno slovo...ale jaký? ...ksakru...dobře...myslím... že je to..." nemohla si pořád vzpomenout, už to slovo měla na jazyku, ale stále ho ještě nevěděla... ale pak: "mám to, je to drekan! Jo, to je to slovo!"vykřila.
Jakmile to slovo vyslovila, začala celá síň zářit. Najednou se před nimi objevily schody a malá komůrka ze skla. "Ach ne... doufala jsem, že to nevymyslím, a že nebudu muset všechny ty scody stoupat..." Adrian se jen usmál a vydal se do průhledné komůrky. "Kam...?" nedokončila větu. Pochopila.
"To jste si ze mě dělal celou dobu srandu? To se jede výtahem?" Adrian se jen uličnicky ušklíbl a vstoupil do komory. Anna hned vyrazila za ním. Výtah se dal do chodu. Pomalu, ale plynule postupoval nahoru. "Nejdříve jsem si myslel, že bych tě nechal ty schody vystoupat, "přiznal se Adrian, "ale pak jsem si to rozmyslel. Anna si jen založila ruce na prsou a zatvářila se ukřivděněně.
Po deseti minutách dorazil výtah nahoru. Před nimi se objevily velké dveře. Anna se zarazila. Adrian se usmál a popostrčil ji dopředu: "Jen běž..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 6. února 2008 v 21:26 | Reagovat

Super kapča!!! Jsem hrozně zvědavá, jak tohle všechno vlastně dopadne:P

2 Alex Alex | 7. února 2008 v 11:38 | Reagovat

Krásný,jsem zvědavá,kdo jí tam bude čekat...

3 Kátikačerka Kátikačerka | 7. února 2008 v 17:42 | Reagovat

jééééééééééé to je ale hezoučká kapča!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Jůůůůůůůůůůůůůůů

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. února 2008 v 18:01 | Reagovat

jj, souhlas. skvělá kapitolka, jsem zvědavá na pokráčko :DD Objeví se tam ještě někdy Dominik???? Prosíííííííííím :)))

5 Siria Siria | 8. února 2008 v 19:40 | Reagovat

Parádní kapča. Taky se nemůžu dočkat, co bude dál :-))

6 Kátikačerka Kátikačerka | 10. února 2008 v 17:42 | Reagovat

máš v opbrázcích takovej komentík u PÁR OBRÁZEČKU jukni pleas

7 Zuzi Zuzi | E-mail | 18. února 2008 v 9:07 | Reagovat

nádhera, vážně mooooc pěkny, ale už by to chtělo další kapitolku:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama